.: Turkish farewell
DeníkStejne tezke, ne-li obtiznejsi jako odjezd, je prijezd...baleni, louceni, proste sbohem a satecek...
Uz to baleni! Celou dobu pobytu se pozastavuji nad tim, ze jsem byl schopen tolik veci privezt a kupodivu me nic vyznamneho nechybi a nyni presne naopak: jak tolik veco odvezt? Nepoctam-li spinave obleceni, ktere by melo zabrat stejne, tak pribyly turistike brozurky, prospekty, pohlednice, balik caje, cajdanlik, sladkosti, cedecka aaaataaakdaaaaleeee.... Proste je toho hodne!
Takze je dopoledne posledniho dne, ja litam po Burse jako tryskova mys a shanim. Proc litam? Pac jsem se loucil a nektera louceni jsou proste se vsi paradou — fotky, oficialni potreseni rukou apod. A krom toho jsem nejak nezastihnul nase pane velietele zvaneho "the head" (proste vedouci ustavu), takze po rannim louceni si davam jeste jeden vystup k mausoleu(moje fakulta nezapomenutelneho architektonicke vzhledu), abych provedl posledni potreseni, obdrzel vlastnorucne podepsanou brozurku a odesel hlavnim vchodem. Helva, Turkish Delights, rozinky — presne dle pokynu z domu. Baklavu nakonec neberu, vespolek jsme se shodli, ze by prevoz do CR neprezila. I po 4 mesicich se me ve meste ptaji odkud jsem.
Berk, Ahmet a Sinan, ze me pujdou doprovodit az na Terminal. Jsem rad, tajne jsem v to doufal. Cekame na Berka, prichazi ze zkousky vcas (necekane!), Sinan nikde, klasika...dle meho Turci nikam nikdy vcas neprijdou, Turci mi tvrdi opak, ze jsou vsude na cas... Ve ctyri odpoledne odjezd z kampusu a pocity? Smisene? Porad mi pripada jako kdyby skoncil letni detsky tabor a ja musel jet domu. A z letniho tabora se mi nikdy domu nechtelo. Nebo mam dojem, ze jedu na vylet, a ze jeste prijedu...joj, prirostlo mi to zde k srdci. Nekdy me Turci prekvapuji a to velmi positivne, everything's possible. Ahmet s Berkem v mziku obihaji nekolik spolecnosti a za minutu jiz sedim v expresni budu spolecnosti Nilufer do Istanbulu. Aniz to vedi, tak mi zahranuji odjezd, jinak by hrozila patrne nocovka na Esenleru(otogar) v Ibulu. Citronova cologne, kolacky, dzusiky, kavicky, cajiky...a to, ze nekolikrat za cestu do Istanbulu.... V deset ma jet bus do Sofie od spolecnosti Has Turizm, jeste se par dni predtim ptam na informacich a dostavam odpoved, ze urcite jede a vse je v poradku. Toz suverenne naklusam a...everything's possible...dneska bus nejede! S plnou polni klusam k spol. Metro a odchytavam jiz rozjisdejici se bus. Super, malem si uzenu kylu, ale nocovat tu nemusim! V TR musi clovek pocitat se vsim a vubec nedbat na to, ze je neco napsane na Internetu, a ze je to potvrzene na informacich...jsme proste v Turecku:) Jeste klasicke zdlouhave popotahovani na hranich a posledni zamavani...za rok na videnou!!
.: poslal Hondza 8.06.2006, 16:08:00, Komentáĝe (0)
.: Vylet za krasami povodi rek Eufrat a Tigris
DeníkZdarne jsem dojel z meho vyletu na vychod, pokud mohu nyni hodnotit, tak jedine positivne. Vydarilo se ultra horke pocasi, lidi, okoli i pamatky. Nikdo mi nechtel nic udelat, prave naopak mel jsem moznost zazit uzasnou pohostinnost mistnich. Snad jen, ze jsem nestihl horu Nemrut Daği a tim padem nemel i vice casu na dalsi...
25.05.2006 ctrvtek – den prvni Najit ten spravny okamzik, kdy vylet skutecne zacal, neni nic tezkeho. Jsem v Eskisehiru, je vedro a cekam na bus na vlakac. Nemam listek, jenz kupuji v buse, mavam holkam (Zuzka+Zuzka) a muze se zacit... 26.05.2006 patek – den druhy Probudim se a vidim zrale, syte zlute obili. Promnu si oci a vidim zne. Tu se proste na zimu tak nejak nehraje a patrne s ni nikdo ani moc nepocita.
Tu je denik toho jake to bylo. Omluvte prosim chyby a preklepy...:)
Na vlakaci je totalni mrtvo, az pojimam podezreni, ze vlak jede jiny den.(Toros ekspres jede 3x tydne). Je zde cedule s oznamenim, ze za poruseni zakazu koureni hrozi pokuta 299,87 YTL. Vlak je poloprazdny, jizda nudna a pomala. V Konyi se to zaplnilo a muj znacne nepravidelny spanek zacina.
Vlak se vlece a nabira zpozdeni, v Adane jsou to skoro 2 hodiny. Mozna mala rada pro turecke zeleznicare, pokud vlak nebude stavet u kazdeho sloupu(rozumej boudy, ci zastavky), tak bude jizda rychlejsi(pak to pojmenovani ekspres) a treba pojede i vice lidi.
Vcerejsi dumani kde vystoupit menim v realitu, vystoupim v Osmaniye a odtud nejak dal, patrne pres Iskendrun az do Hatay.
Jak jsem naplanoval, tak se i stalo, misto dalsich min. 5ti hodin ve vlaku, vystupuji v Osmaniye, odkud jsem minil, ze by mohl jet vlak do Iskenderunu. Chyba, nemel jsem tolik myslet. Vlak pozadovanym smerem nejede, pouze bus z nedalekeho otogaru. Pul devate a vedro na padnuti. Na chlup chytam bus do Iskenderun...no ze bych mel dneska stastny den? Za 5 YTL a asi hodinu jsem na miste. Chci pokracovat na plaz do vesnice Uluçinar(Arsuz), kam dle pruvodce maji jet dolmuse z Atatürk Bulvari. No samozrejme, jedou ale uplne z jineho mista, takze jsem se aspon prosel a slusne propotil tricko. V informacni kancelari(kde mi potvrzuji misto odjezdu dolmusu) potkavam (asi) Australana Deana, kde zde pripravuje a sbira materialy pro nove vydani Lonely Planet. Nabizi mi, ze me odpoledne hodi autem do Antakye(Hatay). Nevaham a prijimam, jen nevim zda jsem schopen do pul treti stihnout koupacku a dostat se zpet k informacim. No jak se dalo cekat, tak nestiham, dve hodinky na plazi (za 3 YTL) ubehnou jako voda a dolmus nazpet ja sakra pomaly. A aby toho nebylo malo, tak se mi ponekud roznemohl batoh, jinymi slovy zip odkracel do vecnych lovist, coz neni uplne idealni, pokud pomyslim, ze se nechazim skoro u Syrie a tohle je muj jediny batoh. Aspon, ze k te veskere smule jsem se od mistnich nactiletych slecen dozvedel, ze jsem handsome, takze se skoro zacinam cervenat.
Promarnena sance svezt se s Deanem me docela mrzi, mohl jsem usetrit a jeste se leccos dozvedet. Takhle si davam dalsi kilasek meste k mistu zvanemu ‘Pac’, odkud jezdi minibusy do vsech moznych smeru a tedy i do Antakye. Cena 3,5 YTL, hodinka jizdy ovsem ne ledajake. Cesta se vine pres hory, same stoupani a klesani a do toho vseho plno pomalych kamionu. Predjizdime kde se da, kdy se da, kudy se da, plnou caru nikdo neresi, ridic kolikrat nema sanci videt za zatacku, ale kali to co to jde....proste jsem mu veril
V Antakyi probiha klasicka poprijezdova akce: hledani hotelu. Hotely zminene v mem guidebooku, ktery je stary sest let, uz budto davno neexistuji nebo se komplet zmenily, ovsem rozhodne k levnejsimu. Nazdarbuh tedy hledam, az se dostavam nazpet k otogaru, kde je konecne povicero tech levnych. Z puvodnich 10 na 7 lir, sice se tu asi 100 let neuklizelo, ale hlavne, ze mam kde spat.
Antakye je brano za jedno z mest, kde uz je silne citit arabsky vliv. Pravda bazar, uzke ulicky a takovy ten typicky arabsky smell a bordel tomu napovidaji, ovsem jinak na me zatim Antakye dela dojem moderniho mesta, odkud vyjizdeji autobusy do Syrie.
27.05.2006 sobota – den treti
Spat se neda, jednak je vedro a take hluk z ulice tomu take moc neprida. Vstavam tedy se slepicema a razim ven. Antakya se teprve probouzi, lide otviraji obchody, nekde se uklizi, jinde jeste spi. Nejprve mam namireno k Sen Pier Kilisesi (jen vubec z prvnich kostelu sveho druhu), ktery neni moc daleko, ovsem otvira se az v 8:30. Vyuzivam tedy casu a splham na okolni skaliska za jednak peknym vyhledem na celou Hatay a take je zde do skaly vytesany relief, zobrazujici Charona, coz je dle mytologie prevoznik po rece Styx, ktery prevazel zemrele k brane do podsveti. No je potreba si to cele trochu domyslet, hlavne tvar je uz dost necitelna. Kolem osme prichazi vratny, pousti me o neco drive, bohuzel cena je 5 YTL. Zkousim fintu s paragrafem A.03, dle ktereho by meli byt zahranicni studenti vstup zdarma. Strazny se neda, pry je to jen pro skupiny, i kdyz nikde neni receno jak velka ta skupina ma byt. Za tech 5 YTL to myslim nakonec nestalo, ale kdyz uz jsem tam byl, tak jsem pet lir obetoval.
Dalsim cilem je jeskyne Habbibi Neccar(poustevnik a vestec nasilne usmrceny krestany), ale misto jeskyne nachazim tak leda slusny vyhled na Hatay a to je vse. Kde je jeskyne schovana to nevim, co vim, ze jsem si dal slusny vyslapek do kopce na Hatay. Cestou zpet jdu skrz bazar, kde kupuji bagl, ktery jak se brzy ukaze vubec za nic nestoji, prezky prokluzuji, takze z blata do louze, moje bagl story pokracuje. Aspon, ze po nakupu jsem odmenen cajem, vsak bodejt by ne, kdyz realna cena je urcite nekde uplne jinde.
Opet na autobusak a stejne jako vcera se zkousim zeptat na autobusove spolecnosti mirici do Urfy, opet stejna odpoved, ze tam jede jen jedna spolecnost, ovsem casy odjezdu jsou pro zmenu naprosto jine, nez ty co mi byly sdeleny vcera. V kazdem pripade se da zajiste jet minibusem do Gaziantepu a odtud busem do Urfy. Jeden bus jede za 20 minut(v 11h), rozhoduji se necekane rychle, behem chvile se balim a vyrazim se spolecnosti Öz Diyarbakir do 6h cestu do Urfy. Cesta nakonec trva slusnych sedm hodin, vcetne kurpaury, teplomer ukazuje ve 4 odpoledne 35 stupnu, mam se na co tesit.
V Şanliufe na otogaru se nejprve ponekud zmatene motam snazic se prijit na to, kde jsou jake svetove strany, az me doslova vnuti do minibusu, ktery me dovezl az do centra. Dalsi chaos nastava zde, pac mapa v RG docela nesouhlasi s realitou. Nejdrive zkousim hotel Doğu, odkud me otraveny recepcni odpalkuje s cenou 15 YTL, zkousim blizky hotel Çumhuriyet, kde mi nabizeji pokoj s TV a klimou za 10 lir. Jako obvykle to slo mozna i vice usmlouvat, ale ja jsem rad, ze neco mam. Vyrazim na kratkou obhlidku mesta a nejake to jidlo a lide se z Urfy se mi predstavuji: nejdrive student, ktery si chce procvicit svou english, ze ktereho se pozdeji vyklube student mediciny na stejne universite jako ja (Uludağ). Dale skupina skolaku, ktera v ramci podpory skoly prodava jidlo (vinne listy plnene bulgurem a ryzi), u jejichz stanku kecam s panem ucitelem, decka se me jako velke aktrakce ptaji na vse mozne a nakonec jeste davam jeste buchtu za dalsi pul liry. Samozrejme spolecne foto nesmi chybet. :)
Z bazaru se konecne dostavam k mesitam a slavnym jezerum, ktere jsou plne kapru. Zase ten zmamy pocit ohromeni, mrazeni v zadech a jemna husi kuze, takovy dusevni orgasmus, uzasny pocit, ze to clovek mohl spatrit a zazit.
Posleze jem odchycen mistni drobotinou (pecivo apod. tu prodavaji decka uz tak kolem deseti let) u ktere kupuji buchtu a cajik. Buchta stala pouhych 25 kuruş, ocekaval bych cenu vyssi, ale kluci me neodrbali, coz je dobre znameni.
Kolem osme zacina koncert v ramci jezernich slavnosti, na programu je jak jinak tradicni hudba, ktera trochu pripomina arabesky. Je to bohuzel docela kratke, tak pul hodinka, po ktere nasleduje neco jako turecke autorske cteni. Na podiu se vystrida plno autoru, kteri tu s mensim, tu s vetsim uspechem predcitaji patrne nejake basne nebo pribehy s nabozenskou tematikou. Skoro odchazim, kdyz me odchytava Adran, profesi patrne pruvodce(umi dobre anglicky), ktery mi sam od sebe zacne vykladat plno zajimavych veci o Urfe a obstarava info brozurku a CD o Urfe. Na jeho popud si dokonce potresu rukou a prohodim par zdvorilostnich frazi s panem starostou a dalsimi hlavouny. Aby toho nebylo malo, tak se k nam behem hovoru pripojil ukecany policista Sezai, ktery umi necekane skvele anglicky. Aby ne, vystudoval ekonomiii, chce pracovat u Spojenych narodu. Nasledne spolu kecame v parku snad dve hodiny, az skoro chraptim. Stridame temata jako na bezicim pasu, je to opravdu velmi prijemne, az na konec, kdy se mi trochu nuti jako pruvodce do Harranu za 30 YTL. Tak radeji koncim hovor a jdu na hotel. Prijemny vecer, krasne pocasko a uzasni lide!
28.05.2006 nedele – den ctvrty
Dnesni den je ‘Urfa day’, docela se tesim jak si celou Urfu pekne uziju, pocasi bude tradicne horke, takze honem vyrazit. Po snidani(tradicne kolace a cajik) se vydavam k mistni Ulu Camii, prastare mesite(12 st.) postavene dle predlohy Velke mesity v Aleppu. Je bohuzel zavreno, tak menim smer do ulicek stare Urfy. Uzke ulicky, mili lide, arabska atmosfera. Chodim jen tak nazdarbuh, sem tam cajik, az se dostavam k ceduli oznacujici place of prophet Eyyüb(Job). Neni to daleko, ale nez tam dojdu, tak to zabere casu. Duvod? Mistni lide! Caje ani nestacim pocitat, vsichni na me mavaji a ja porad dokola odpovidam na dve otazky, ktere ovlada kazdy: What’s your name? Where are you from?. Opravar kol na me zamaval, usadil na stokrdle a nabidl caj. Seslo dalsi kupa lidi kolem, vsichni koukaji, ja takm sedim na bobku a gestikulujeme nebo mlcime. Anglicky samozrejme nikdo neumi. Po caji nasleduje sirup a dalsi caj, potom ultraostry kebab a zase sirup. Akorat ta jazykova bariera, ach joL.
Nebo jiny priklad, ptam se nahodne, kde je tuvalet(zachod), pan me bere k sobe domu, usadi (nejdrive ten zachod…) a zase cajiky. Vyslo najevo, ze je to ucitel koranu, nastesti umi trochu anglicky (jinak ovlada turectinu, kurdstinu a arabstinu…), takze si i trochu povykladame. Po nekolika hodinach se precejenom dostavam k svatemu mistu proroka Joba. Je zde plno lidi, velka mesita a postranni vchod do male jeskyne, ktera plati za posvatnou. Vse vyfotim, mrknu do posvatne jeskyne, kde je vzduch jak pradelne a mizim, nejak si tu pripadam az moc divne a exoticky. Cestou zpet me oslovuje Halil, ze by si rad procvicil english a ze pujde mnou. Dobra, i kdyz zprvu se mi to moc nezda, pac takovych otrapu uz tu bylo, ale je v pohode. Sice se tim ochuzuji o pozvani na cajik, ale zase se neztracim a mam to i s vykladem. Obloukem se dostavame az k Gölbasi, coz je park, mesity a jiz zminene nadrze plne posvatnych kapru. Je tu plno — sami piknikari. Nikomu nevadi, ze se tu tisni jak sardinky, dulezite je, ze je piknik. Cele spolecenestvi kolem jezer je velmi zajimave promichano: mistni, turecti turiste a poutnici, kurdove v tradicnich habitech (specialni xxxl kalhoty) a kurdske zeny v typickych blankytne modrych satcich, Irancane a krasne Iranky, Syrane a dalsi predevsim Arabove vcetne velmi ojedinelych zahranicnich turistu. Nasleduje odpocinovy caji v Gümrük Hanu a navsteva Ibrahim Halilullah Dergahi neboli Abrahamovy jeskyne, kde se dle legendy narodil prorok Abraham a stravil zde cast sveho zivota. Nad tim vsim se vypina urfska Kale(2 YTL, mistni neplati), odkud je famozni vyhled na jezirka a prilehle mesity. Ze vseho zbyly jenom ruiny, krome nekolik korintskych sloupu ze 3st.
Nakonec jeste prijimam pozvani Halila na zmrzku a kebab. Docela unaven se loucim s Halilem a mirim na hotel, odkud se po kratke pauze vydavam zpet do mesta. Jednak za skolaky, kterym jsem slibil jeste jednu navstevu, ale hlavne chci dneska navecer poradne vyfotit kapri jezero. Kapru jsou zde snad tisice, kolem korzuji a vse vypada v nadchazejicim veceru, tak exoticky a prijemne. Krasne se to foti.Kdyz uz si rikam, ze bych sel na hotel, tak me opet odchytava Sezai a zase cajiky a kecame a kecame. Ukecanej je hrozne, stridame vsechna mozna temata, vcetne islamu, no hlavne, ze umi english a mam si s kym povykladat. Na net a spat…
29.05.2006 pondeli – den paty
Haliluv bracha asi trochu zarlil na sveho starsiho bratra, a tak, ze i Haci musi se mnou videt. V devet cekam pred hotel, bagl uschovany na recepci a s Hacim jdem do kseftu (s walkmany) jejich tatika. Dame caj, pokecame (Haci nic prakticky nerozumi) a dokonce jsem posleze odvezen na otogar. Mam stisko, dolmus do Harranu(3 YTL) prave vyjizdi. Klasicky nabirame po ceste plno lidi a za necelou hodinu po ceste podel zavlazovacich kanalu jsme v vyprahlem a rozpalenem Harranu. Mistni samozvani pruvodci se mi snazi vnutit sve sluzby, s diky odmitam a nasledne jsem od nich pozvan na caj.
Jak uz to tak byva, kdy je prislib vedra a ja mam moznost jet na vylet rano, tak zakonite vzdy vyberu poledni vyhen. Slunce pece jako silene, teplota se da tezko odhadovat, je tu pustina a vzduch se ani nehne. Prochazim si dedinu, nikde nikdo, az jsem prekvapen, minimalne jsem ocekaval ony ‘proslule’ harranske deti. Fotim, prolezama kazdy kout a snazim se vyuzit kazdeho stinu a jako, ze je ho zde sakra malo. Po asi trech hodinach, nekolika litrech vody a potu nasedam na zpatecni dolmus(mely by jet zhruba kazdou ctvrt hodinu) do Urfy. Chvilema si pripadam dost upecene, ale nastesti je to jen chvilkove a zadny upal se nekona. V Urfe jeste na skok za Halilem na caj, potom pro veci na hotel a honem na otogar stihnout nejaky rozumny spoj do Mardinu. Bus ma jet za cca ctvrt hodiny, ale jako vsechno i tohle je v Turecku relativni. Cekam na onen "za ctvrt hodiny" bus asi jeste hodinu a nakonec se jedna stejne jenom o minibus. Vubec se mi zda, ze do Mardinu toho jezdi docela pomalu nebo jezdi busy z jineho otogaru?
Spatna silnice, pomala jizda a nakonec ani do toho Mardinu jsem nedorazil. Byl jsem zcela neocekavane vyklopen v Kiziltepe, kde me presunuli na dolmus do konecne uz ciloveho Mardinu. Cela 4h jizda je krom faktu, ze silnice neni moc kvalitni a zajimava jeste necim jinym – praktickou absenci osobnich aut, povetsinou lze potkat pouze kamiony s naftou nebo autobusy.
V Mardinu jsem v osm a jeste uplne nekde jinde nez jsem cekal, coz znamena, ze vubec nevim kde jsem. Nestesti ridic dolmuse pochopil situaci a pomohl mi najit spravny citybus do centra k hotelu Bayraktar. Cestou sprechtime nemecky, ovsem onen vychvalovany hotel je zavreny. A rozhodne neni zavreny jeden mesic, ani jeden rok, pac o zavrenem Bayraktaru jsem cetl uz v cestopise z roku 2003. To ovsem nevadi Turkum, kteri mi zmineny hotel tak vychvalovali.
Ne uplne idealni situace, pac dalsi a jediny otevreny a levny hotel je Başak, ktery je ovsem nechvalne proslusly svym zneuzivanim teto pozice. A taky, ze ano, uhrovity mladenec trva na 15 YTL a hned mi oznamuje, ze tohle je jediny levny hotel v okoli. Nakonec po porade asi s otcem snizuje cenu na 13 YTL, ale i tak: drahe a chyse dost hrozna. To ani tak nemluvim o minicimre, jako o zachodech a sprse. I za polovicni cenu by se mi to zdalo hodne. Naladu unterhund si spravuji vynikajim a levnym lahmaçunem (0.75 YTL) a ayranem(0.4 YTL). Nasleduje vecerni klasika: na net a spat.
30.05.2006 utery – den sesty
Minicimra mi nejak neslouzi k dobremu spanku, takze se opet probouzim kolem seste. Aspon mam tedy brzo sbaleno, bagl nechavam na recepci a vyrazim do mesta na svoji klasickou snidani.
Tu snad neni klasicke pekarstvi s cajikem! Jeste, ze existuj ten simit.
Nikdo mi neni schopen rict kudy se jde nebo jede k Safranovemu klasteru (Deyr-az-Zaferan) a ve meste se mi nedari nic najit. Nalada nicmoc. Kaslu tedy na mesto, kupuji zasobu vody a s pevnym odhodlanim, ze klaster najdu stuj co stuj se vydavam v podstate naslepo smer Nusaybin. Misto smerovek se ptam se lidi, a kupodivu jdu dobre. Ani se tech sest kilometru nezdalo, ale dalo to zabrat, zvlastne poslednich par km po silnici po prudkym sluncem bylo docela narocnych. Samotny klaster vypada z dalky impozantne, z blizka take, i kdyz...masovy turismus i sem prispechal v plne sile. Certsve postavena nova budova, obcertveni, prodejna suvenyru apod. Proste vse pripraveno na prijezdy organizovanych zajezdu.
Uvnitr budovy mi neni povoleno nikam jit samotnemu, az se nakonec pridavam k anglicky mluvici skupine., tak akorat vcas abych stihl cast vykladu a zaverecny cajik. Vlastne to bylo na popud slecny, ktera se mi omlouvala, ze kdyz me mijeli, tak me nevzali autem, a ze se mam k nim ted pridat. Ze tohoto paru se vyklubal Francouz Loran s prekrasnou pritelkyni s Tadzikistanu. Dobre, jednak ze jsem si mohl povykladat a jeste lepsi, ze mi nabidli svezeni zpet do Mardinu. Ve meste jsem drive nez jsem cekal, tudiz mam vice casu na zkoumani uzkych ulicek a vselijakych zakouti stareho Mardinu. Takovehle toulky mi vzdycky spravi naladu, zde se citim jako ryba ve vode, jen tak chodit a koukat. Nakonec prichazi zase i nejake ty cajiky, nasledne bazar, polevka v lokante a na zaver vyborne tresne.
V Mardinu me po prohlidce mesta uz nikdo a nic nedrzi, jdu tedy pro bagl do hotelu a na dolmus do Midyatu, jehoz stanoviste se nachazi na krizovatce Midyat/Nusaybin. Ani ne hodinka a 5 YTL, no nejak se podrazilo. V Midyatu mam dumaci pauzu, zda zustat na jednu noc a potom druhy den dopoledne do Hasakeyfu nebo rovnou do Hasankeyfu. Vsazim vse na kartu Hasankeyf. Dolmus stoji 4 YTL a jede se sotva pul hodinky. Bud predrazene a nebo me klasicky obrali.
Hasankeyf je z dalky super, ovsem zblizka nic moc uvitani. V Ögretmen Evi(ubytovna pro ucitele) je plno a samorejme pravdomluvny Honzik vyklopil, ze je jen student a ne ucitel. Proste jsem blb!:)
Druha moznost motel Hasankeyf a opet stary znamy typ "uhrovity mladik" s cenou 15 YTL a nechce smlouvat. Na dve noci za 15 lir nemam, tak znacne rozcilen odchazim. Borec slevuje na 12.5 lir, ale i tak je to hodne, krom toho nejsem si jist zda tu zustanu na dve noci. Jeste, ze moc neznal anglictinu a uz vubec ne cestinu, by si asi vyslechl svojeJ. Zkoumam tedy dalsi moznosti a ze jich moc neni. Je tu blizky camping, ktery sice nema zadne zarizeni pro spani, ale nastesti se me dari chlapika ukecat a tak za deset lir(mega predrazeno, ale co se da delat) mam spanek pod hvezdami mezi domacim zvirectvem, fikovniky a rajskymi jablky. Musim to brat jako, ze platim za pridanou hodnotu tohoto neobvykleho spani. Ted uz jen doufat, ze tu nebude moc komaru.
Na veceri klasicke dva lahmaçuny s bonusem v podobe talire plneho melounu. Ovsem to nejlepsi teprve prichazi, zapad Slunce nad Hasankeyfem. Uzasna hra svetel a barev. Proste videt zapad slunce nad Hasankeyfem a zemrit…
31.05.2006 streda – den sedmy
Takova noc po hvezdami zni sice docela lakave a zajimave, ale zase takova slast to neni. Od reky prichazi trochu necekane zima a chlad, kohouti skutecne kokrhaji s prvnim rannim rozbreskem, nasledovani zpevnym ptactvem, sem tam se prida nejaka ta kravka a uz vubec nemluvim o ruznem poletujicim hmyzu. Navrch slunce, ktere se opira jiz od casneho rana.
Puvodne jsem nemyslenu ranni koupacku v Tigridu a nejake to foceni, ale lenost a nevyspalost udelaly sve a z ranni je dopoledni. Zadna specialni plaz ci misto na koupani zde neni, tudiz musim vyhledat neco sam, coz neni jen tak, pac na vetsine schudnych mist se povaluji budto ovce nebo kravky. Musim tedy na druhy breh, bohuzel zde je zase ponekud silnejsi proud, takze moje koupani se podoba spice jakesi ritualni koupeli.
Vedro se meni v mega vedro, coz je pro me jako obvykle signal k nejake akci, prece nebudu odpocivat nekde ve stinu. Takze honem na prohlidku mistni Kale(2 YTL) a okoli. Spotreba 1 litr vody za hodinu, des a bes i na moje pomery, predpoved byla na zhruba 39 stupnu, v realu bude pres ctyricet. Uplne vysaty bez energie se vracim na "hotel", tedy do sve prirodni postelu a mam klasickou dumaci pauzu. Kazdopadne pevnost(kale) je super, je zde plno jeskyni a porozpadlych staveni, takze vse doporucuji prozkoumat zvlast peclive. Jelikoz nehodlam byt sesmahnut zaziva v pripade, timze bych se sel koupat, volim pro dnesek nahradni kombinaci, a to odjezd do Diyarbakiru. Mistnim busem za 1.5 YTL do Batmanu(podobnost s slavnym filmem naprosto zadna, jedna se o nudne naftarske mesto) a odtud za 5 YTL minibusem do D. Bakiru. Bus konci tradicne na otogaru nekde na predmesti, takze opet zmateny jako lesni vcela neveda kde jsem a kam mam jet, pac kdo me tusit kde vlastne jsem a ze Dark Kapi je to same jako Harput Kapisi, kam se chci dostat.
V okoli Harput Kapisi je docela znacna koncentrace hotelu, tudiz i standart je zde vyssi, mam hotel za 10 lir, ale v porovnani s napr. Mardinem nebyvaly komfort jako koupelnu, klimatizaci apod. Zase plati, ze byt ve vice lidech, tak je urco nizsi a dost mozna, i ja jsem to mohl i jednu nebo dve liry nizsi. Aspon, ze hned po sjednani pokoje dostavam kurdsky(jak jinak) cajik.
Jen co vyjdu z hotelu na obhlidku, tak me odchytava chlapik a zve do sve docela luxusni restaurace na cajik. Prijimam(mam dojem, ze caj jsem snad nikdy neodmitl), chlapik si hraje docela na svetaka, ale dojem na me moc nedela. Spise naopak. Je po osme hodne a stale pres tricet stupnu. Pokracuji v obhlidce mesta, ktera na me na prvni pohled pusobi tak nejak temne a smutne, ale mozna v tom je to kouzlo. Na net a spat…
01.06.2006 ctrtek – den osmy
Nevim cim to, ale opet nemuzu dospat, tak toho aspon vyuzivam a vyrazim do mesta nasat atmosferu probouzejici se kurdske metropole. Cajarny (kiraathanesi) maji jiz otevreno a prvni cajovi zavislaci tak jiz mohou nasavat svuj oblibeny lahodny mok. Nekdo specha do prace, jiny do mesity nebo otevira (ci spise pred sebou tlaci) svuj stanek nebo obchod, dalsi uklizeji odpadky nebo jenom tak koukaji. Par stovek metru za hradbami (Saray Kapisi) mizi asfalt ze silnice, pribyva odpadku a chudoba je tu prece jenom tak nejak vice videt. Ovsem je tu odtud krasny vyhled na udoli reky Tigris. Mesita je po ranu jeste prakticky liduprazdna, jako vetsina mesit v D. Bakiru je postavena z cerneho kamene se specifickym ctverhranym minaretem.
Nazpet do centra a na hradby, ktere svou velikosti a celistvosti na prvni pohled docela ohromi. Udajne jsou jako jedine stavby spolu s Velkou cinskou zdi viditelne z vesmiru. Ctvrt smerem k Mardin Kapisi take rozhodne neni z tech ukazkovych, ale je o to vice zajimavejsi. Zvlaste me zaujal domaci tovar jako tvaroh nebo syr. Ovsem nejzajimavejsi jsou kybliky s jogurtem. Mozna 10 litrovy kybl plny domaciho jogurtu, byt tu dyl, tak si urcite jeden koupim. Na hradby u Mardin Kapisi neni tezke vylezt, horsi je u Urfa Kapisi slezt. Dle RG to nema byt problem, ale co platilo pred sesti lety, nemusi jiz platit dnes, takze jsou vsechny vychody zamrizovany. Nastesti posleze nachazim jedny vylomene mrize a pres kupu odpadku mirim ven.
Na vlakaci, ktery je asi jeden km od hradeb neni dle ocekavani nic zajimaveho a to vcetne faktu, ze tu nejsou vypsany zadne casy odjezdu nebo prijezdu, tudiz soudim, ze Güney ekspres je asi jediny vlak, ktery tu projizdi. Cestou nazpet se zastavuji v hudebnim shopu a kupuji CD plne kurdske hudby v mp3. Puvodni cenu 3 liry nakonec sam pan prodavac snizil na dve, kdyz jsem se tedy nemel ke smlouvani...
Mesto samotne nicim extremne nevynika, spise je dobre pozorovat lidi, prostredi a atmosferu, ktera je prece jenom odlisna od jinych mest v Turecku. Je tu velka nezamestnanost, lide jsou chudsi a treba tu jezdi vyrazne mene osobnich aut a presto ma D.Bakir to co vetsine meste chybi – atmosferu.
Jdu se jeste podivam k Ulu Camii, kde me odchytava chlapik, klasicky nejdrive caj a posleze aby mi prodal neco co vlastne ani nechci – malou prirucni tasticku slevnenou z 20 na 6 lir. Byl jsem v situaci, kdy proste nelze neco nekoupit. V nakupovacim elanu jeste kupuji dalsi CD kurdske hudby a mirim na hotel.
Nektere myslenkove pochody nevysvetlim: misto abych zustal odpoledne a uzil s D. Bakiru a jel druhy den v klidu Güney ekspresem, tak se rozhoduji, ze pojedu do Malatye, kde chytnu Vangölu ekspres a tim padem bych mohl byt v Burse o den driv. Lec Honzik mini a veci se meni. Nejdrive jsem sedl (nebo spise byl posazen) na spatny bus mestske dopravy a tak jel 2 km k otogaru asi hodinu, abych sice nasledne stihl na minutu bus, ktery ovsem na druhou stranu tesne pred Malatyi usporadal kourovou pauzu a ja tak vlak nestihl. A to uz ani nepocitam pulhodinove nakladani pytlu, kobercu a dalsi proviantu v nejake dedine nebo policejni kontrolu v horach.
Aby toho nebylo malo, tak me z busu i pres me protesty vysadily nekde na periferii (nadavam cesko anglicky jako spacek), takze nejdriv dojit do centra a pak zase najit hotel. Prvni byl zavreny, druhy vubec neslo najit a dalsi mi nabidl cimru za 20 YTL. Uz skoro uvazuji o predcasnem odjezdu, kdyz me odchytne mistni a pomuze mi najit levny hotel za 10 YTL. Dira je to docela hrozna, ale muzu si za to sam, nemel jsem kombinovat a vubec sem jezdit. Na net a spat.
02.06.2006 ctrtek – den osmy
Malatye rano je jako Bursa rano, proste nuda a nic co by cloveka mohlo zaujmout. Dalsim minusovym faktorem jest, ze nevim kam jit a co tu vlastne delat. Spoleham tedy na mistni informacni kancelar, ze se tu neco dozvim a poradi jak jet do Aslantepe a Eski Malatya. V pruvodni sest let starem pisou, ze je obtizne v rozlehle budove Villayet najit Informace, a ze je nutne se zeptat ochranky. Za sest let se prekvapive nic nezmenilo a porad je nutne se zeptat ochranky. Kazdy se pta zda jedu na Nemrut a ja odpovidam negativne a snad poprve me to zacina stvat. Stanoviste busu do zminenych oblasti je na vnejsim okruhu, tradicne nejdriv drahnou dobu stepuji na spatnem miste az mi dojde trpelivost a zase ptam a jsem za toho blbeho turistu.
Kdyz je neco eski, tedy stare, tak cekam neco specialniho a misto toho prijizdim do docela normalni vesnice. Hmmmm....nastesti je tu mistni mladez, ktera se hnedle ujima neplacenych pruvodcovskych sluzeb a ukazuje mi mistni Kervansaray, stromy plne morusi a potom, ze penize...Para yok! a je pokoj! uz v tom snad i umim chodit. Zustava maly klucina, ktery me zve k sobe domu na cajik. Zase ta jazykova bariera:( Nakonec spolecne obihame vse co je jen trochu stare a ja premyslim zda mu dat penize nebo neco koupit. Vitezi vychovna zmrzlina a hura nazpet do Malatye.
4 Eylul Mavi Tren jede pet minut pred treti, coz je akorat cas na supermarketove zasoby na cestu a posledni vychodnarsky cajik pri psani deniku na nadrazi. Tu me zase jednou vyhmatl ojedinely cizinec, postarsi svetacky Svycar se prijel podivat, jak se Malatya zmenila za poslednich dvacet let kdy tu byl naposledy. Umyslne jsem neplatil za toalety(stejne jako mistni) a typek si me nasel az v kavarne, a ze mam zaplatit...nekteri Turci jsou fakt neuveritelni.
14:55 z Malatye, druhy den rano v sedm, se zpodenim v osm v Ankare. Zde o minutu nestiham levnejsi ekspres do Eskisehiru, kde jsem ve finale nekdy druhe. Tu zase bloudeni a chvilkove zmatene pobihani nez se vitezoslavne dopravim na otogar, kde jsem si vinou mistni bus company koupil spatny listek, abych nakonec jel privilegovanou company Kamil Koc...
A Bursa a nakonec i ten kampus...
.: poslal Hondza 4.06.2006, 18:10:00, Komentáĝe (0)
.: Zacalo leto a turecka lira nejak podezrele oslabila
DeníkDve udalosti, ktere spolu navzajem nesouvisi...
Co to znamena, kdyz v Turecku zacalo leto? Je vedro a uz se ho nezbavime. Rikam si konecne, na druhou stranu je jeste kveten a jak to zde asi bude vypadat za mesic, kdyz i Burse, ktera je jinak proslula svym promenlivym pocasim. Predpoved rika, ze bylo je a bude porad kolem triceti a vyse. Cekam tedy poradne opaleni (ne spaleni), at mi zase nekdo nevyklada, ze jsem byl v Turecku a jsem bily jako vapenka...
Nejak jsem si odvykl sledovat kurz liry a vcera jsem byl mile prekvapen. Nevim co se presne prihodilo, ale kdyz jsem prijel byl kurz na www.xe.com/ucc kolem 18,3 KC/YTL a dneska je to kolem 14,4 KC/YTL. Zmena ctyr korun za jednu liru dela cestovani hned veselejsi!
vyvoj turecke liry: http://www.penize.cz/produkty/meny/detail.asp?IDP=1&TID=METRY
.: poslal Hondza 23.05.2006, 12:15:00, Komentáĝe (0)
.: zkousky in Turkey jsou funny
DeníkPo bitve je kazdy generalem a nejinak je tomu i se mnou. Dneska jsem odmaval posledni pisemku, venku je tricetdva stupnu a ja mam volno(nic noveho) a muzu nabehnout na opravdove zkousky s velkym "Z" a nejake to poradne vychodni cestovani. Takhle to tedy probihalo...
Posunme se o tyden zpet. Je pondeli, zacina posledni skolni tyden, me turecke hodiny odpocitavaji zbyly cas pobytu tikaji zbesilym tempem. Casu je malo a voda stoupa, je potreba jednat. Termin odjezdu na vychod stanovuji na utery nebo ctvrtek pristi tyden, do te doby musi byt tri turecke zkousky pokoreny. V Utery nahodou potkavam Bahattina a Sertaç (rikame si tu s profesory krestnimi jmeny:o) a k memu prekvapeni mi Sertaç navrhuje stredu za zkouskovy den a Bahattin se vyjadril ve smyslu, az se mi bude chtit, tak at prijdu. Hm, porad same vtipy a pohoda, tak lze jen doufat, ze pri zkousce to bude to same.
Streda, zkouska z marketingu je treba. Pet otazek, dokonce aby to bylo oficial na orazitkovanem papire. Je to lehke a jeste mam u sebe poznamky, takze...musim rict, ze jsem se to docela ucil, takze i bez poznamek by to bylo pohoda. Ale nebyl bych to ja, abych tam nenasekal nejake chyby, takze stoprocent to bohuzel neni...:( Stisko mi preje i odpo, kdy nahodou potkavam Bülenta, ktereho je jinak zastihnout skoro nemozne, u nehoz je to opet stara znama pisnicka — vse je v pohode, neni potreba se stresovat a zkousku muzem provest treba dneska. Dostal jsem zadane otazky, ktere mam pomoci internetu vypracovat. Co na tom ze pred tydnem mi Bülent tvrdil, ze zkouska bude z knizky, kterou mi dal. Zadane otazky byly uplne jine. Vecer sepsano a druhy den odevzdano po dvere, pac Bülent nejak neprisel.
Zbyva management s Bahattinem, Zeynep mi navrhuje ctvrtek, coz se mi uplne nezda, tak presunuji na pondeli, prece jenom bych si to mel aspon precist.
Preskocime na nedeli. V nedeli se ucim, nepocitam-li samozrejme dopoledni basket a odpoledni zranici na zahrade. Dokonce se mi dostava pochvaly od kamaradu, ze dneska jsem worked hard. Srazek byl v pondeli v deset rano a jak se dalo cekat, nikde nikdo, castecne asi i proto, ze tento tyden je oficialni volno pred oficialnim zkouskovym. Bahattin potkavam kolem poledne, ptam se na zkousku, vypada prekvapene, ale slibuje, ze nejake otazky pripravi. Well, odpoledne jsem pripraven a nasledne usazen k Başak do kanclu. Poznamky mam s sebou co kdyby se do nich dalo nakouknout. Co necekam, Bahattin me sam vyzyva, at otazky vypracuji s poznamkami. Proste klasicky: "Vlk se nazral a koza zustala cela". Pro oficialni ucely je potreba nejaky papir dokazujici me zkousky, jinak se asi nikomu moc zkousky organizovat nechce.
Zkousky tedy mam, ted jeste rozpohybovat byrokratickou masinerii, aby mne byl spravne vyplnen Transcript of records a nejak vydolovat syllabus kazdeho predmetu.
Bohuzel tohle byla takova legrace, nevinny predkrm toho co me ceka po navratu...
.: poslal Hondza 22.05.2006, 8:05:00, Komentáĝe (0)
.: Sobotni vylet do Vesnice Gölyazi u Uluabat(Apollyon) Gölü
DeníkJedno z poslednich naplanovanych mist, ktere jsem jeste nenavstivil, byla vesnice Gölyazi lezici u jezera Uluabat. Na nevyrazim tentokrate sam, ale s Petrem, coz je doktorand z MZLU, ktery na Uludag universitu prijel v ramci ucitelske mobility na pouhych 14 dni.
Dolmusem na otogar lezici u posledni stanice metra, kde chytame bus jedouci do Gölyazi asi za 20 minut. Pravdepodobne mame stisko, pac bus jezdi jenom kazde dve hodiny. Pul hodinka jizdy za 2 YTL. Vesnicka je, jak zjistujeme hned pri prijezdu, polozena z vetsi casti na ostrove, ktery je pomoci mostu spojen s pevninou, kde lezi mensi cast obce. To, ze je Gölyazi rybarska vesnice je nam hned jasne dle rybiho trhu a prave probihaji aukce ryb. Maji zde na vyber velke mnozstvi ryb, bohuzel bezpecne poznam pouze sumce(yayin), ktery je ovsem nebezpecne velky. Samotna vesnice a tedy i ostrov je docela maly, stacime vse obejit behem ani ne hodinky. Cim ovsem Gölyazi vynika, je pocet kocek, jsou proste vsude a mam pocit, ze jich tu sidli vice nez lidi.
Panuje tu takova prijemne ospala atmosfera, ktere radi pohledame a sedame na cajik na zahradku situovanou prihodne pod vzrostle platany. Cajik vyborny a cena jeste lepsi, pouhych 25 kuruş, coz dela z tohoto cajiku ten uplne nejlevnejsi, ktery jsem kdy v Turecku pil. Nepocitam-li samozrejme ty caje zadarmo. Po cajove prestavce se vydame na pevninskou cast vesnice, kde se k nam pripojuji mistni decka a delaji nam pruvodce az k nedaleke zricene recke katedrale. Z docela impozantni stavby uz zbyly bohuzel jenom obvodove zdi. I takovahle vesnicka podlehla betonarske lobby, vsechny silnice jsou vyspraveny “zamkovou dlazbou”. Ze se to sem nehodi nikdo pochopitelne neresi. Dalsi nase kroky vedou na kopecek za mestem, odkud je pekny vyhled na ostrov a i dalsi ostrovy v dali. Decka nas varovaly, ze tu jsou psi, ovsem misto nich spise zakopavane o zelvy. Slunce prijemne prazi, vesnici i okoli mame prozkoumane, nezbyva nez se vratit a zjistit, jak je to autobusem. Za hodinku jede, tak akorat cas na vybornou zmrzlinu za 50 kuruş a dalsi dva cajiky. Za pulhodinky vysedame na krizovatce ke kampusu a vylet je u konce. Kratky, ale levny a vyborny.
foto > http://hondza.rajce.net/Golyazi(Apollyon),_jezero_Uluabat/
.: poslal Hondza 21.05.2006, 11:19:00, Komentáĝe (0)
.: Bursaspor x Sakaryspor
DeníkKonecne na fotbale! Sice jenom druha liga, ktera ovsem v kontextu nasi ceske prvni ligy vyzniva jako superliga...
Je nedele, den fotbalu v Turecku zasvedceny. Konecne je na poradu ten pravy zapas, Remzi muj kamarad, doktor a pruvodce fotbalovym svetem ma cas, takze muzeme vyrazit.
Noze a saly zapominame doma, ja jeste ke vsemu nemam tento den zaplacene pojisteni, takze zabava zarucena...
Jedna se posledni kolo turecke druhe ligy, listky dopradu koupene nemame v domeni, ze i vzhledem k universitnimu festivalu, nebude plno. A ono bylo. Pokladny uz davno zavrene, tak chvili s Remzim pobihame kolem stadionu, kde uz je v bilo-zelenych klubovych barvach (ja si oblikl turistickou modrou), az narazime na rozumne prekupniky, kteri prodavaji listky za normalni cenu bez prirazky za 8 YTL. Proc jsou teda prekupniky, to nevim...
Vice nez hodinka do zacatku a uz je plno, obzvlaste na tribune kam jdeme my, uz neni skoro ani mistecko. Posledni volne nalezame strategicky vedle policistu, kteri zde hlidkuji a tvori tak de facto pomyslnou pulku "kotle". Pravda, pojem "kotel", znamy z naseho prostredi trochu mate, ponevadz zde je kotlem minen prakticky cely stadion. Tezko pretezko se hleda nekdo kdo by sedel, sedacky proste na sezeni nejsou.
Uz to zacina, ovsem ne zapas, ale fandeni! Mozna lepsi jak zapas, obe pomyslne strany se stridaji v choralech a napaditych gestech. Textum moc nerozumi, neco mi prelozil Remzi, obecne je to klasicky oda na vlastni klub vcetne spratelenych klubu a nenavist napr. Besiktase. Dost mozna se popevky take tykaly ocekavane souboje o ligovy titul mezi Fenerbahce a Galatasaray.
Prvni polocas jako by druzstvo Sakarye spalo,Bursa mela prevahu a vytezila jeden gol. Pravda, po vetsinu casu jsem misto koukani na hraci plochu, sledoval deni mezi fanousky. Behem prvniho polocasu prijela sanitka a Remzi poznamenal:"asi tam budou nejake noze":)
Druha pulka byla zazivnejsi, Sakarya se probudila a vysledkem byly dva goly a tim padem i nasledna vyhra. Spokojen byl jak Remzi, v civilu skalni fanousek Sakarye, tak i policiste vedle, kteri spise nez sve prace si hledeli fotbalu a sledovali deni v boji o titul.
O nic celkem neslo, Bursa postupuje do prvni ligy, Sakarya bude hrat play-off o prvni ligu, takze se spise slavilo vitezstvi v druhe lize, ale hlavnim bodem byl souboj o titul mezi Fenerbahce a Galatasaray.
Cele Turecko je totiz rozdeleno na fanousky tri istanbulskych klubu: Galatasary, Besiktas a Fenerbahce. Tolik jen na vysvetlenou.
Mistem se nakonec stal Galatasaray, co vim moc pobodanych tu noc Remzi v nemocnici nemel a ja mam o zazitek navic...
foto > http://hondza.rajce.net/Bursaspor_x_Sakaryaspor_1-2_(Ataturk_stadium,_Bursa)/
.: poslal Hondza 15.05.2006, 10:27:00, Komentáĝe (0)
.: 3rd anniversary
DeníkUz jsou tomu tri mesice, co nastoupil jsem do autobusu a zamaval...
Prvni co me napadne, kdyz se ohlednu nazpet, tak je, ze to utika nejak rychle...mam jeste v docela zive pameti prijezd a zmatky kolem, poznavani prostredi, lidi a vyletovani. A kdyz vim, ze ctvrte vyroci s nejvetsi pravdepodobnosti nebude, tak uz je to velky sesup po skluzavce.
Zrovna tu probiha jarni studentsky festival Şenlik a ja zjistil, ze vcera mi vyprselo pojisteni....plus jako bonus mi primo do oken hraje turecka amaterska metalova skupina....tak se budu asi ucit. :)
Hmm pak zkousky, nakoupit suvenyry, na par dni na Vychod a zamavat...
.: poslal Hondza 12.05.2006, 15:50:00, Komentáĝe (0)
.: Istanbul, Cappadocia - den sedmy(6.5.2006)
DeníkVzhledem k vzdalenosti je odjezd planovan na 8:30, vaham zda to byleno mysleno in turkish style, coz znamena v deset se uvidi nebo cas je skutecny. Druhe je spravne, ale nejdrive musime posnidat (vcera jsme snidani trestuhodne prosvihli), ja davam Menemen(obdoba leca) a Kamca tureckou snidani.
Pote nasedame do Erdoğanova Tofaşe (mistni auto, neco jako Skoda u nas) a pres Derinkuyu jedem do vesnice Ihlara, ktera je vychozim bodem nasi expendice a i samotnym zacatkem udoli. Bohuzel takova je doba, uz se plati za vstup do udoli, nastesti je to jeste jakztakz rozumna castka, 5 YTL. Hned se ukazuje jake mame stesti, ze jsme s Erdem, tento vchod neni moc vyuzivany, tudiz tu panuje klid. Mel jsem za to, ze hned u vchodu nas privitaji zajezdni autobusy a kupy turistu.
Ihlara valley je ası 13 km dlouhe udoli, kterym proteka ricka Melendiz a kde krom uchvatneho kanonu a prirody lze spatrit plno skalnich kosteliku a jeskyni. My jsme nejdrive vyrazili na dva kosteliky, konretne Kokar kilise a Püren Kilise, prekonavame davy turistu u druheho znamejsiho vchodu z Ihlary a ceka nas prvni horolezecka vyzva. Erdo ale umi vyhecovat. Lezu tam kam bych normalne ani nepomyslel, ze se podivam. Radej ani nedomyslim co a jak a spoleham, ze moje pojisteni je kvalitni:) Krom jeskyni objevuje i skalni obydli, kde se drive normalne bydlelo, kazde ma nekolik pater, ovsem schody necekejme. Z jednoho patru do druheho se leze jakymnsi vertikalnim tunelem, ktery ma pouze po stranach jakesi stupacky. Vypada to docela slozite a ne zrovna bezpecne, ale ve skutecnosti je to jednoduche a spadnout v podstate nelze. Samozrejme, zadne ohlizeni do te desetimetrove propasti:))
U vesnice Belisirma si davame obidek za 8 YTL (ufff) a pokracujem po druhe strane udoli. Opet fantasticke vyhledy a do toho se pletou ovce, kozy, kravky...proste idylka. Uz docela vsichni citime unavu, kdyz se v dali vynori zaverecne vesnice Yaprakhisar a Selime spolu s pohadkovymi kominy a majestatni horou Hasan Dağ na pozadi. Udajne se zde pruvodce tocily Hvezde valky, coz ovsem neni pravda, udajne se zde pouze uvazovalo o nataceni, ale nakonec z toho seslo...kazdopadne vesnicane se toho chytly a atrakce je na svete.
Mimochodem, vite co znamena zkratka abc? Prece another bloody church aneb kostelu je tu opravdu hodne, vcetne napr. reckych pravoslavnych. A pokud je neceho moc, v tomto pripade kosteliku, potom to je abc...:)
Na zaver mame jeste Selime monastery, jehoz prohlidku absolvovujeme bez Erdoğana, ktery se vratil nazpet pro auto do Ihlary. Samotna vesnice Selime vypada opet uzasne, baracky jako z doby davno minule, urcite to zde stoji za podrobnou prohlidku. My jsme ale uz jeli smer Aksaray odkud by nam mel jet nejaky bys do Istanbulu. Mel, ale az za 3hodiny, Aksaray je provincni dira, moc autobusu tu nestavi a nic se tu nedeje. Krom chlapika v lokante, ktery se nam snazi vnutit çorbu za 3 YTL, coz je opravdu spatny vtip.
O pul desate vyrazime zanovnim busem spolecnosti Metro smer Istanbul....
V nedeli se nic zasadniho nestalo, nechci zase takj nudit, takze spokojme se s faktem, ze K. dojela stastne nazpet do CR a ja do sveho kampusu v Burse, i kdyz ironii je, ze ona tam byla drive...:)
.: poslal Hondza 7.05.2006, 9:42:00, Komentáĝe (0)
.: Istanbul, Cappadocia - den sesty(5.5.2006)
DeníkV oblasti Cappadocie jsou dve podzemni mesta, znamejsi, rozsahlejsi a vice navstevovane Derinkuyu a mensi a tim padem i mene navstevovane Kaymakli. My pro dnesni den zvolili ono druhe mensi, ale dle doporuceni od mistnich lepsi a vyrazne klidnejsi podzemni mesto.
Nejdrive minibusem do Nevşehiru za 1.25 YTL a odtud za 1.5 YTL dolmusem do Kaymakli. Cena za jizdne je sympaticka, coz uz moc nejde rict o vstupne do podzemniho mesta, ktere je 10 YTL. Zadna studentska sleva, vse je regulovano ministerstvem, no proste bordel. A k tomu jeste absence jakychkoliv popisku, jen u vchodu otravuji pruvodci, kteri penezenku odlehci o dalsich 10-15 YTL za osobu. V podzemnim meste jsme stravili bezmala 2 hodiny, tedy vice nez dvojnasobek toho co lze s pruvodcem. Sice jsme kolikrat jen hadali k cemu ona mistnost slouzila, ale o to vetsi to byla zabava. Pripadal jsem si jako Indiana Jones, je zde nekolik pater, mistnosti jsou ruzne propojene, no proste super.
Druhe podzemni mesto vynechavame, Ihlara valley je daleko, volime tedy navrat zpet do Nevşehiru a vesnicku Nar vzdalenou sotva 2 km z centra. Za zminku stoji odjezd z Kaymakli, kdy nas odchytil sympaticky ridic dolmuse a nejdrive pred jizdou pozval na caj a pak se teprve jelo. V Nevşehiru nas odchytil zase jiny chlapik, ktery nam pomohl najit moji banku, pricemz s nami sel uplne jinym smerem nez kam mel namireno, ale to nevadilo. Nekdy jsou lidi fakt bezva. Z Nevşehiru do Naru je to kousek, i kdyz Nar je v podstate propojen s Nevşehirem, prosli jsme vesnici, koukli na stary hrbitov a zase nazpet. Myslim, ze jsem videl plno zajimavejsich dedin, ale i tak bezva, hlavne ten klidek a ticho. Cestu zpet nam zpestruji mistni skolaci a nactilete slecny, ktere jsem opet upoutal svym zjevem, aniz vim proc...:)
Po navratu do Göreme jdeme na hotel dat veci a jeste jdeme na kratky vylet smer Open air museum, za cil naseho zkoumani volime Sword valley. Objevujeme, zkoumame, splhame po skalach...nejsou tu zadne turistike znacky, kazdy si zvoli svoji vlastni cestu objevovani. Kamca konecne nasla nejake fresky a je spokojena.
Vecer nas pozval Erdoğan se svoji pritelkyni z Madarska na Göreme wine, ktere je skutecne vyborne. Kecame skoro 3 hodinky a na zaver nas Erdo pozval na zitra na spolecny vylet do Ihlara valley. Je to mnohem vice nez jsem cekal a vyrazne nam to ulehcuje situaci, pac jsme do posledni chvile nevedeli co se zitrejsim programem. Bylo nekolik variant jako odjezd odpoledne do Ankary a odtud vlakem nebo odjezd az vecer nocnim busem. Takhle je to vyreseno za nas, cely den v Ihlare a vecer nas Erdo hodi do Aksaray, odkud by melo jet plno autobusu do Istanbulu. A jeste jedna podstatna vec, Erdoğan je puvodnim povolanim pruvodce, v Ihlare byl mnohokrat, takze se muzeme tesit na skvelou expedici.
.: poslal Hondza 6.05.2006, 9:38:00, Komentáĝe (0)
.: Istanbul, Cappadocia - den paty(4.5 ctvrtek)
DeníkTajemstvi turecke autobusove dopravy je asi takove. Pomala jizda a dlouhe prestavky. Nevim presne jak je rychlost limitovana, ale vice jak 80 km/h to rozhodne nebude a kdyz pripoctu cetne 30-60 minutove prestavky a ruzne zastavovani nahodnym lidem, nelze se divit, ze jizdni doba se vzdy vysplaha do znacnych hodnot. Na druhou stranu ranni pauza na otogaru v Konyi byla uzitecna, clovek si aspon muze v klidku zajit na snidani (caj a kolace) do lokanty. Abych zase dopravcum nekrivdil, nekde je kvalita cest tak mizerna, ze se vice jak tech 60 km/h snad ani jet neda.
Po snidani na otogaru Konyi pokracujeme v buse uz jenom ctyri az do Nevşehiru, kde prisedaji dalsi, pac bus jede az do Kayseri. Nas cil je ovsem Göreme, kam prijizdime kolem desate. Uz prijezd stoji za to, prudke klesani do udoli a vsude kolem pohadkove kominy a i samotne mestecko musi kazdeho ziskat na prvni pohled. Na malinkatem otogaru je turisticka kancelar, kde je seznam vsech dostupnych penzionu, hostelu a guesthousu. Minule jsem bydlel v Ishtar pensionu, ktery bohuzel uz neprovozuje Mithad, tak nase prvni volba je Paradise Pension, ktery provozuje muj dalsi znamy Erdoğan. Sice jeste spi, ale jeho kolega o nas vi a hned nas ubytovava v docela peknem pokojiku i s koupelnou. Cenu sice nevime, ale doufame, ze Erdo nam udela nejakou pratelskou nabidku. Taky se nam nechce nikam jinam litat a tu to snad bude dobre. Po chvilkovem odpocinku vyrazime na jidlo, bohuzel nabidka neni nikterak siroka. Bud luxni a drahe restaurace nebo sem tam kebab pripadne pide salon. Jdeme tedy na pide(=jakysi druh chlebu, v podstate placka s masovou, syrovou apod. posypkou), ja volim masove pide(za 3 YTL) a Kamca si dava lahmacun (za 2 YTL), coz je kulata vec, v tomto pripade pide dost podobna.
Odpoledni program je vylet do Üçhisaru, je to blizko a cesta tam, vyhled i samotna vesnice stoji za to. Pravda, uz jsme tu byl, ale i tak si to uzivam.Splhani po skalach, nadherene vyhledy apod. Samotny Üçhisar, tedy jeho stara cast (ta blize Göreme) je super, polorozpadle baracky mezi nimi skalni kominy a nad tim vsim cni sedesat mestru vysoka skala, kde kdysi davno bydlelo ve skalnich jeskynnich mistni obyvatelstvo. Na skalu je bohuzel vstupne a to 1.25 YTL pro studenty, ovsem vyhlidka je tu pekna, i kdyz nechtenou spolecnost nam delaji nemecti duchodci, coz nejak moc nemusim. Cestu nazpet volime pro zpestreni jinou trasu a je to opravdu zpestreni, po zdolani nekolika klesani nas zastavuje rokle a cesta konci. Nezbyva tedy nez se vratit na uplny zacatek a pekne po stare zname ceste se vratit zpet do Göreme. Na veceri davame çorbu za 2 YTL, no samotna polivka je vcelku nevyzivna, i kdyz je docela husta, ovsem hora ekmeku zasyti spolehlive kazdeho, vcetne skemrajiciho psika.
Vecer se jdeme jeste mrknout k Göreme open air museum, ktere je mozna pekne, ovsem to se netyka vstupneho, ktere je snad 15 YTL. Plati se i za vstup do blizkeho skalniho kostela( Tokali kilise), asi idealni pro skupinove zajezdy, ale me sem nikdo nedostane. Net mame v pensionu zdarma a spat...
.: poslal Hondza 5.05.2006, 9:32:00, Komentáĝe (0)
.: Istanbul, Cappadocia - den ctvrty(3.5.2006)
DeníkBaleni veci neni nase silna stranka, ale i presto uz kolem pul devate opoustime hotel a jdeme smer pristav. Predtim jeste zaplatit a opet klasicka ukazka toho, jak natahnout turistu o par lir.
Domluva byla pokoj za 20$, coz je v prepoctu 26YTL pri oficialnim kurzu 1$ =1.3 YTL, ovsem nas bulharsky hotelier nam nuti kurz 1.4 YTL, tedy 40$=56YTL. Chvili se hadam, ale vzdavam to, me ty dve liry nezabiji, at se s nimi treba udavi, ale proc me sakra musi porad takhle hloupe okradat?
Nejsou to velke castky, asi to bude mistni folklor, ale rozcili me to vzdycky a to spolehlive. Aspon, ze v pristavu je vse v pohode, lod stihame a listek kupujeme samozrejme za studentkou cenu, ktera je 8 YTL. Plavba do Yalovy trva pouhou hodinu a deset minut, kdy akorat prestoupime na bus za 6 YTL a za dalsi hodinku jsme v Burse. Celkove pri plavbe trajektem usetri nejen par lir, ale hlavne cas a je to i vyrazne zajimavejsi. To se ovsem neda rici o ceste na kampus, ktera se pro me stava cestovatelskou nocni murou, tu nudu v pomalem rozhrkanem a vecne plnem busu si nedokazete ani predstavit. Aspon, ze nas Bursa privitala vyrazne lepsim pocasi nez Istanbul a i obed v menze, na ktery Kamca tak tesila byl tentokrate velmi dobry. Na kolej neni dovoleno si kohokoliv pozvat, K. tedy ceka venku, pac nemam opravdu naladu se hadat s tureckymi byrokraty. Je kolem jedne odpoledne a Sinan, Berk i Ahmet se prave probudili, tak akorat abysme mohli spolecne chvili posedet v zahrade pred kolejema a Kamca mohla ochutnat pravy turecky caj. Tyto sedanky nikdy nejsou na pet minut, takze teprve kolem ctvrte se loucime a jedeme do mesta, at Kamca taky neco vidi. Myslim, ze bych mohl v Burse slouzit jako pruvodce, navstevujeme postupne klasicka mista jako Tophane, Koza han, Ulu Camii, Yesil Camii a Emir Sultan Camii. Bus do Göreme nam jede az 22:30, mame tedy dost casu, ale pravda Bursa zase neni takove terno, takze uz kolem osme jedeme zpet na otogar, coz je tak akorat aby si K. dala na zachode masku a my nasedli.
.: poslal Hondza 4.05.2006, 9:30:00, Komentáĝe (0)
.: Istabul, Cappadocia - den treti(2.5.2006)
DeníkPrvni nase uterni kroky vedou do pristavu Yenikapi odkud by nam mela jet zitra lod do Bursy. Potesene zjistujeme, ze je to jen asi 15 minut od naseho hotelu. Tahle ctvrt je vubec zajimava, da se rici, ze je zde bulhrsko-iransky mix. Kdekdo nas oslovuje po bulharsku, plno napisu je v azbuce nebo naopak lze najit plno hotelu a cestovnich kancelari, ktere jsou vyhradne zamerene na iranskou klientelu. Aspon uz vim, az pojedu do sveho vysneneho Iranu kam jit pro listky.
Z pristavu jdeme nazpet podel Atatürk bulvaru smer Valentuv akvadukt. Pocasi nam opet moc nepreje, zatazeno, zima a vetrno. Odtud k Fatih Camii, kde se nam to libi vice nez v onech turistickych mesitach. Je zde klidek, zadne zabrany uvnitr mesity kam turista smi a nesmi. I prilehly hrbitov a hrobky jsou vyborne, atmosfera je zde vice muslimska a tim padem, lze spatrit povetsinou pouze zahalene zeny. Pokracujem do takoveho trochu jineho Istanbulu, do ctvrti Zeyrek, drevene a stare a polorozpadle baraky, bohuzel zavrena Zeyrek Camii a velmi pekny vyhled na Sultanahmet, Galatsky most a Suleymaniye Camii. Po trose bloudeni nasleduje zminena Suleymanova mesita, ktera jako by z oka vypadla mesite Fatih. Hlad vola a rizek nepocka. No neni nad ceskou stravu :).
Mame to dneska nabyte, takze se presunujeme do Grand Bazaaru, ktery me uz nejak nudi. Napoprve dobre, na cloveka zapusobi to mnozstvi obchodu a vseobecny ruch, ovsem pozdej je to spise nuda, vse je predrazene, porad nekdo "otravuje" a ja zacinam byt na to "Hello (my friend), how are you" apod. ponekud alergicky. Tim si u me prodavaci ve valne pripade zaviraji cestu, volim spise jine druhy obchodniku a uz mam overeno, ze tam kde prodavac umi anglicky, tak je moznost okradeni, osizeni nebo chcete-li predrazeni vyrazne vyssi nez jinde.
Hlad opet vola, toz hura k galatskemu mostu a mistni specialitu Balik ekmek (2 YTL), coz neni nic jineho nez rybka v ekmeku s troskou salatu. Kdyz jsem tu byl pred bezmala tremi lety, tak se rybka v ekmeku prodavala pouze neoficialne z lodi, ktere zde kotvily. Bylo to docela autenticke a uz tehdy velmi oblibene, i kdyz pravda zadna velka hygiena. Asi si toho vsiml nekdo mocny a chytry, tyhle rybare zakazal a vse dostalo oficialni nalepku. Je to skoda, i ted je rybka vyborna, ale tehdy to bylo takove opravdovejsi. Pres most se dostavame na druhou stranu zatoky Zlaty roh, kde nejdrive zkoumame mistni ulicky, abysme se posleze vydali k Galatske vezi. Opet klasicky pripad dvoji metru, pro turistky je vstupne 10 YTL (napsano cislicemi) a pro mistni je vstupne 5 YTL, ovsem to je napsano v turectine ( yerli bes ytl). To znamena jedine, sem me nikdy nikdo nedostane, jednak je to mega predrazene a tenhle oficialni dvoji metr se mi velmi protivy.
Po Champ Elysee Istanbulu, Istiklâl caddesi jdem na Taksimovo namesti, kde neni zhola nic, jen velky provoz a pekelna kosa. Aby tato cesta neprisla uplne vnivec, zkousime jeste smer palac Dolmabahce, ktery je coby kamenem dohodil od fotbaloveho stadionu (Inönü stadium) Besiktase. Uz ani jeden moc nestihame, nozky uz neposlouchaji, tak nasedame na tramvaj a pekne v teple jedeme na hotel az k Laleli Camii.
.: poslal Hondza 3.05.2006, 9:24:00, Komentáĝe (0)
.: Istanbul, Cappadocia - den druhy(1.5.2006)
DeníkCekani a cekani, nekdo spi, nekdo chrape. K ranu je tu uz vice lidi, prichazeji cestujici na ranni spoje a my cekame na prvni ranni metro, ktere jede kolem seste.
Jedeme se nejdrive ubytovat do hotelu Öz-Sa, smlouvani se nedari, jsem asi velmi spatny herec a je na me moc videt, ze chci...no i tak 20$, neni tak zla cena.
Po nezbytnem spanku vyrazime vstric Istanbulu. Samozrejmosti je Modra mesita(SultanAhmet Camii) a okoli, Aya Sofia je dneska zavrena, tak jdeme pres Gülhane parki k Topkapi palace. Zde je vstupne nejdrive 10 YTL do samotneho palace a nasledne dalsich 10 YTL do patrne nejzajimavejsi casti, haremu. Vyse vstupneho na nas zapusobi jako obvykle, takze odrazeni odchazime a resime co dal, nebot do vsech trech highligts je vstupne ponekud premrstene. Tak dlouho prebirame (a pritom pojidame Kamciny rizky) az prebereme, Topkapi kam jsme se ve finale rozhodli jit zavira v sedm, ovsem harem uz v pet a je kolem pul pate. Tak snad priste. Jako naplast volime Yerebatan Sarayi a nutno dodat, ze volba to byla vice nez spravna. Jednak je zde sympaticka sleva pro turecke studenty (z 10 YTL na 3 YTL), ale ovsem hlavne tato podzemni cisterna je vskutnu velkolepa. Odtud do prijemneho a upraveneho Gülhane parku a dale smerem k Eminönü a Yeni Camii . Pokud ma byt nekde ohnisko ptaci chripky, tak zde : stovky a stovky holubu okupuji nejen Novou mesitu, ale i prilehle okoli. Egyptsky bazar je zazitek jako vzdy stejne jako mumraj v prilehlych ulickach. Ovsem vse je predrazeno, takze jen na koukani.
.: poslal Hondza 2.05.2006, 9:21:00, Komentáĝe (0)
.: Istanbul, Cappadocia - den prvni (30.4.2006)
DeníkDnesni den neni ani tak vyletovy, jako spise hledaci. Jedu do Istanbulu uz dneska, tedy o den drive, z duvodu, ze bych chtel najit nejaky hotel a vubec se celkove zorientovat nez Kamca prijede.
Z uspornych duvodu jsem chtel jet lodi z Yalovy do Istanbul-Yenikapi, bohuzel jsem nejaky pomalejsi, takze nestiham a nakonec jedu se spolecnosti Anadolu za 15 YTL na druhy istanbulsky otogar Harem. Predtim jsem jeste obehl spolecnosti na Bursa otogaru a zjistil, ze do Cappadocie(Göreme) jedou dve spolecnosti Öncü a Nevşehir seyahat, pricemz cena je typicky stejna 35 YTL a odjezd take v 22:30. Za 3 hodinky v Istanbulu a hned takove hnusne pocasi. Vubec to nevypada na konec dubna, spise bych rekl, ze je konec listopadu.
Welcome to Istanbul. Zorientovavam se rychle, precijenom jsem tu nebyl tak davno, tak hned jdu smerem Sultanahmet a koukam po nejakem tom levnem hotelu. Mam vyhlednute nejake prijatelne z Internetu, ovsem hned skrtam vsechny z oblasti kolem Aya Sofia a SultanAhmet Camii, kde je silne preturistovano a vsudypritomne anglictiny je az prilis. Ulice jako Akbyik caddesi jsou sice mozna cool for backackers, ale spise pro ty australske a americke. Vice se mi to libi v oblasti kolem Küçük AyaSoia Camii, kde zkousim Paris Hostel, kde nabizeji 30E za dvojluzak se snidani a 25E bez snidane. No predstavovcal bych si to levnejsi, ale zase do nejake pastousky se mi nechce, hotel Nurosmaniye mi uz dvakrat stacil. Pekne po svych jdu do ctvrti Laleli/Aksaray, kde by mely byt take levne hotely. Zkousim hotel Öz-Sa s bulharskou osadkou, kde mi nabizeji 20$ a ja neoficialne prikyvuji, coz je chyba, pac si zaviram dvere pro pripadne smlouvani. Hledani mam uz plne kecky, takze nakupuji nejaky proviant a mirim na letiste(2*1.1 YTL jeton). Vubec me nenapadlo, ze by pred vchodem na letiste mohl byt retgen a tak prichazim o svuj nozik. Skoda, sice mi policista rika, ze si ho mohu vyzvednout pozdeji nekde outside, ale tomu moc neverim. Na letisti nuda jak zvon, tesil jsem se aspon na letistni shon, ale v techto nocnich hodinach je tu jen par odletu a priletu. K. prileta pred druhou a jde se pospat na lavicky do odletove haly
.: poslal Hondza 1.05.2006, 9:12:00, Komentáĝe (0)
.: Co se chysta?
DeníkPrijede K., takze kazdodenni plany se meni...
Dneska vyrazim do Istanbulu na tzv. sondaz, coz znamena, najit hotel, zorientovat se a potom cekat na letisti do zhruba dvou hodin do rana, kdy prijede K. a potom spolecne na prvni ranni metro, nebot rozhodne taxikarum nedam vydelat ani liru. Dale v Istanbulu jsou v planu dva dny, tedy Po a Ut, osobne bych mesto rad prozkoumal trochu vice a sireji nez minule a asi obetoval peniz a dal jedno z dvojice highlights Aya Sofia a Topkapi palace. Pote pravdepodobne na skok do Bursy, pripadne juknout do kampusu a nocni busem smer Cappadocia. Ja zde uz sice byl, ale v tomto priprade mi to rozhodne vadit nebude, protoze je zde toho tolik na videni, takze myslim, ze se rozhodne nudit nebudu. A po dvou pripadne trech dnech v oblasti skalnich mest zase nazpet, patrne pres Ankaru a nocnim vlakem(setrime!) nazpet do I’bulu. Letadlo odleta nekdy nekdy odpoledne.
Casu je malo a Turecke je tak velka zeme, za pet dni se da stihnout opravdu jenom absolutni mini zlomek.
.: poslal Hondza 30.04.2006, 10:52:00, Komentáĝe (0)
.: Izmir, Alacati, Cesme (2.dil)
DeníkDruhy den se vydaril vice jak prvni...
Neni cas na zadne vyspavani, pac na druhou hodinu odpoledni mam zabukovany listek zpet do Bursy, takze hned kolem osmy vyrazim z hotelu. Agora je kousek, cestou posnidam a zkoumam kudy by se dalo projit bez placeni. Bohuzel je prave pred otevrenim, tak uz me otravuji nejaci chlapci, snad to hlidaji co ja vim, takze jen fotim a usetrim 2 YTL.
Tak a ted na Kadifekale, coz je pevnost tycici se na kopci. Cela ctvrt Kadifekale je velmi nechvalne znama po celem Turecku jako velmi nebezpecne misto plne cikanu. Me se to moc nezda, Turci velmi radi veci nafukuji a prehaneji, ale presto jdu radeji po hlavni ulici, pac pravda v ttech uzounkych ulickach se muze stat ledacos. Hlavni nejak odbocuje, tak se pro jistotu ptam strazniku, kteri jak uslysi kam mirim lehce znervozni a za zadnou cenu me tam nechteji pustit pesky, ze si musim vzit taxi nebo jet busem. Jsem pro bus a straznici jsou tak ochotni, ze se mnou pockaji a ukazou mi ten spravny. Pan ridic mi posleze dokonce odpousti jizdne. Je to docela dalka, takze jsem asi udelal dobre. Pevnost sama o sobe neni zadny zazrak, ale je odtud krasny vyhled na zaliv a Izmir. Patrne diky casne ranni hodine je tu uplne prazdno, takze pohodka a o nejakem nebezpeci nemuze byt ani rec. Jedinymi zastupni cikanu jsou tri klucici, kteri mi ochotne zapozuji a stare cikanky, ktere prodavaji koberce. Cesta nazpet busem je opet zadarmo, snad jako dar, ze jsem se vratil ziv a zdrav.
Z Konaku je to kousek k dalsi dnesni naplanovane atrakci, kterou je Asansör,coz je vytah z pocatku(1907) dvacateho stoleti, ktery sestavil jisty zid Nissam Levy jako rychly zpusob dopravy do panskych sidel na kopci. Nyni je to velmi pekna vez, kde se za svezeni vytahem plati 0.25 YTL. Honem nazpet na Konak a k trajektovemu pristavu. Kdyz jsem u more, tak at se taky svezu lodi. Kupuji jeton za 1.25 YTL a za dvacet minut jsem na protejsim brehu ve ctvrti Karşıyaka, coz shodou okolnosti znamena “protejsi breh”. Zde celkem nic neni, tak jen tak ocumuji, az me upouta dlouha fronta u jedne z mesit. Patrne zde bude neco zdarma…uzasne dobre kolacky, podobne koblihum zvane lokma, ktere jsou pro Izmir velmi typicke. Fronta je dlouha, nechce se mi stat, tak ocumuji na zacatku a doufam, ze si lide vsimnou, ze jsem cizinec a napadne je me pustit. A skutecne, hned mi nabizeji kolacky a ja se olizuji az za usima. Honem nazpet na Konak a smer Basmane, pac uz pul druhe bude pristaven servis na otogar.
Jeste stiham projit bazar, kde na me samozejme kdekdo porvava “Hello, my friend, do you speak english?” apod., ale uplne ignoruji, je to vsechno beztak predrazene a vubec, timhle me kazdy spolehlive odradi od navstevy kramku. Pak uz jen servis na otogar spolecnosti Nilüfer a domu do Bursy...
.: poslal Hondza 27.04.2006, 20:32:00, Komentáĝe (0)
.: Izmir, Alacati, Cesme (1.dil)
DeníkVylet na vychod byl pro tentokrate predevsim z duvodu casovych a financnich odlozen, jako nahradni ovsem nikoliv alternativni varianta byl zvolen relativne blizky Izmir a okoli.
No nedopadlo to vse podle predstav, ale vratil jsem se ziv a zdrav a snad i s nejakymi zazitky...
Odjezd 01:00 z otogaru, listek mam jiz dopredu koupeny u spolecnosti Nilüfer za 30 YTL, kdy je zpatecni listek docela vyhodny (jedna cesta 18-20 YTL) a pokud mam moznost mit otevrenou jizdenku je to skoro idealni. Soused vedle umi pekne english, tak chvili kecame, nez nas nervozni pani vedle okrikne a jde se spat nespat. Opet bojuji s tim, ze nemohu najit spravnou polohu, tak celkem nespim. Na minutu presne jsme na miste na soukromem otogaru, odkud jsou cestujici dale rozvazeni minibusy (servis). Opet se projevuje ma ranni pomalost a rozespalost, tak zapominam vystoupit v Basmane (centrum blizko vlakace) a servis me vyklopi az nekde na periferii. Nastesti se probouzim prave vcas, tzn. zacinam rozumne uvazovat a tim samym servisem se nechavam dovezt zase nazpet do Basmane.
Mesto se sotva probouzi, kdyz prijdu do pomyslneho centra zvaneho Konak. Saat kulasi(vezni hodiny) jsou v rannim slunci opravdu nadherne. Uvazuji co dal, v planu jsem mel navstevu vesnic Birgi a Tire, ale po zjisteni, ze je to kolem 130 km a ze bych musel na otogar od toho upoustim. A chybka se vloudila a spatna rozhodnuti se nadale rodila. Jako druhy cil je vybrano Çeşme a vesnicky okolo. Doted nechapu jak me takovahle blbost mohla napadnout! Jet do epicentra komerniho turismu, vseho predrazeneho a vlezlych nadhanecu. Hruza no ale zpet. Mestskou za 1.5 YTL se presunuji na periferni otogar ............... odkud jedou busy smer polostrov. 7 YTL za necelych 80 km, i to je zde mozne. Çeşme me uvrha do deprese a vubec nic se mi tu nelibi (krom zapadnich turistu, kterin jsou snad jeste mnohem vice belejsi jak ja...desne komicky v tech jejich bermudach), chci zmizet do vesnice Ildir, ale tam jedou dolmuse jenom jednou za dve hodiny. Nevaham a jedu jinam, hlavne pryc, prvni dolmus jede do Alaçati (1.75 YTL) a tu take chcipl pes a smula se mi lepi na paty.
Jeden priklad za vsechny: cekam na bus smer Izmir, listek si schvalne nekupuji, co kdyz do te doby prijede dolmus do Ildiru. Ten samozrejme prvni neprijizdi, tak jakmile vidim prijizdet bus do Izmiru, chci si koupit listek, ale k memu prekvapeni mi chlapek hlasi, ze je vyprodano. No super, tak kupuji listek(za stejnou cenu jako predtim do Çeşme! Zda me okradaji nebo ne, to nevim) na dalsi v 15:00, ovsem jen co je koupeno a vychazim ven, tak prave prijizdi muj dolmus do Ildiru. Nevim zda smat nebo brecet nebo nadavat anglicky ci cesky, je to jedno, jedu nazpet a hotovo.
V Izmiru beru dolmus (1.25 YTL) k teleferiku (lanovka), ktery vede na blizky kopec, odkud jak doufam bude aspon pekny vyhled na okoli. Fakt, ze uz zase vystupuji pozde me uz ani neprekvapuje. Nastesti lanovka je levna (1.5 YTL zpatecni) a vyhled bezva. Jen skoda, ze opet absolutni vrchol neni pristupny.
Nazpet jedu nadvakrat (2 x 1.5 YTL) na Konak a hledat hotel. Mapka v pruvodci je samozrejme naprosto k nicemu, lepsi bych nakreslil snad i ja. Nakonec se zadari a nachazim ulici plnou hotelu, beru prvni hotel Olympiat za 12.5 YTL. No je tu hodne hotelu, mozna to mohlo byt i levnejsi, ale uz na to dneska nemam sily.
Vecer jeste na net, zkouknout okoli, k mori a spat...
.: poslal Hondza 26.04.2006, 16:02:16, Komentáĝe (0)
.: z Izmiru
Deníkjsem ziv a zdrav a dokonce mam kde bydlet....
Teplo, vetrno a komerce na kazdem rohu. Cesme a okoli to je skoro uchylne, brrr....malem jsem odtud vysmahl predcasne, mel jsem vsech tech lidi kolem plny kecky a toho rejzovani na turistech....uz se tesim nekam na Vychod...
vice zitra...
.: poslal Hondza 24.04.2006, 19:30:00, Komentáĝe (0)
.: Turecky flashback do detskych let...
DeníkDen deti, mavatka a spartakiada a potom na zviratka...snad jen ta cukrova vata chybela...
Çocuk Bayramı nebo Den deti je v Turecku urcen na 23.dubna a je zaroven (velmi chytre) spojen s narodnim svatkem, ktery pripomina prvni zasedani tureckeho parlamentu a senatu v roce 1920. Proste nacionalismus s detskou tvari.
Sraz v 8:30, pritomno celkem pet deti (ja, Ahmet, Joke, Melanie a jeji boyfriend Aydin), vyrazime na mestky (jakjinak) Atatürkuv stadion, kde uz vse zije. Kazdy vyfasuje povinne minimalne jednu vlajecku, pripadne balonek s emlemem statni vlajky. Statni symboly vsude kam se podivas, vsemu vevodi mocny Ata. Mavam jako o zivot a jsem zvedav co bude. Uz zacatek je z kategorie velmi vtipnych. Nejdrive nejaky proslov a pak nasednou hlavni meststi papalasi na otevreny jeep a objedou cestne koleckou. Starosta kyne davum, kdy kazde jeho gesto je odmeneno mohutnym aplausem. Musim se smat, ale Turci to strasne zerou. Hymna a Ahmet je dojat.
Ovsem poradna davka hrubeho nacionalismu teprve prijde. Na plochu prichazeji cvicenci (jak to jinak nazvat nevim) odeni v bilem a cernem. Nasleduje stylizovany boj dobra se zlem, kdy samorejme zvitezi zlo a cerni se velmi efektne prevleknou do bileho a nahle se to stane! Mustafa Kemal Atatürk je zde, mlady klucina v obleku vystoupi na recnicky stupinek a spolu s mohutnymi gesty prednasi na playback plamenou rec. No malem se potrham smichy. Chudaci decka. Ale oni tomu fakt veri a odmeni to mohutnym potleskem. Neni divu, ze po podobnem brainwashingu je Ata na kazdem rohu.
Nacionalismu bylo zadost a uz je cas i na ten detsky den. Plno deti, vesele kostymy a regionalni kroje a radostna hudba. Nejdrive defile po ovalu a uz se muze zacit. Jednou jsou to tabornici co postavi stany a nasledne zatanci kolem turecke vlajky, jindy zase turecke tance nebo poskakujici pidizvici predskolniho veku. Vse slaby odvar proti zaveru, kdy prichazi na radu nefalsova spartakiada - cviceni za zvuku zvuku radostnych a veselych songu, ktere az moc pripominaji tu sovetske.
Propaganda je za nami, ted uz jenom zviratka a doufam, ze uz zadne vlajecky a zadny Atatürk. A je to tak, ZOO neni sice moc velka, ale je tu pekne. Zvirata maji plno prostoru a nektera jsou i pospolu. Na zaver jdem jeste do Botanik parku, coz neni nic jineho nez velky park, kde se hodne piknikuje. Vubec zda se, ze piknikovani je tu velmi oblibene, nektere travniky hsou doslova obsypane lidmi a ta vune grilovaneho masicka...:)
.: poslal Hondza 24.04.2006, 10:47:00, Komentáĝe (0)
.: Den deti, ZOO a hura do Izmiru
DeníkNestiham, nestacim skoro ani nesvadcim...
Sotva jsem se vratil ze Dne Deti a navstevy ZOO, skocil na jidlo, uz abych se balil na ktaky vylet do Izmiru a okoli. A propos, dnesni zapisek se odklada, je sice plno materialu, ale hlava boli a unava je vice nez vetsi a za chvili zase odjezd smer more....
FYI: navrat v utery...
.: poslal Hondza 23.04.2006, 20:03:00, Komentáĝe (0)
