.: Vylet za krasami povodi rek Eufrat a Tigris
DeníkZdarne jsem dojel z meho vyletu na vychod, pokud mohu nyni hodnotit, tak jedine positivne. Vydarilo se ultra horke pocasi, lidi, okoli i pamatky. Nikdo mi nechtel nic udelat, prave naopak mel jsem moznost zazit uzasnou pohostinnost mistnich. Snad jen, ze jsem nestihl horu Nemrut Daği a tim padem nemel i vice casu na dalsi...
25.05.2006 ctrvtek – den prvni Najit ten spravny okamzik, kdy vylet skutecne zacal, neni nic tezkeho. Jsem v Eskisehiru, je vedro a cekam na bus na vlakac. Nemam listek, jenz kupuji v buse, mavam holkam (Zuzka+Zuzka) a muze se zacit... 26.05.2006 patek – den druhy Probudim se a vidim zrale, syte zlute obili. Promnu si oci a vidim zne. Tu se proste na zimu tak nejak nehraje a patrne s ni nikdo ani moc nepocita.
Tu je denik toho jake to bylo. Omluvte prosim chyby a preklepy...:)
Na vlakaci je totalni mrtvo, az pojimam podezreni, ze vlak jede jiny den.(Toros ekspres jede 3x tydne). Je zde cedule s oznamenim, ze za poruseni zakazu koureni hrozi pokuta 299,87 YTL. Vlak je poloprazdny, jizda nudna a pomala. V Konyi se to zaplnilo a muj znacne nepravidelny spanek zacina.
Vlak se vlece a nabira zpozdeni, v Adane jsou to skoro 2 hodiny. Mozna mala rada pro turecke zeleznicare, pokud vlak nebude stavet u kazdeho sloupu(rozumej boudy, ci zastavky), tak bude jizda rychlejsi(pak to pojmenovani ekspres) a treba pojede i vice lidi.
Vcerejsi dumani kde vystoupit menim v realitu, vystoupim v Osmaniye a odtud nejak dal, patrne pres Iskendrun az do Hatay.
Jak jsem naplanoval, tak se i stalo, misto dalsich min. 5ti hodin ve vlaku, vystupuji v Osmaniye, odkud jsem minil, ze by mohl jet vlak do Iskenderunu. Chyba, nemel jsem tolik myslet. Vlak pozadovanym smerem nejede, pouze bus z nedalekeho otogaru. Pul devate a vedro na padnuti. Na chlup chytam bus do Iskenderun...no ze bych mel dneska stastny den? Za 5 YTL a asi hodinu jsem na miste. Chci pokracovat na plaz do vesnice Uluçinar(Arsuz), kam dle pruvodce maji jet dolmuse z Atatürk Bulvari. No samozrejme, jedou ale uplne z jineho mista, takze jsem se aspon prosel a slusne propotil tricko. V informacni kancelari(kde mi potvrzuji misto odjezdu dolmusu) potkavam (asi) Australana Deana, kde zde pripravuje a sbira materialy pro nove vydani Lonely Planet. Nabizi mi, ze me odpoledne hodi autem do Antakye(Hatay). Nevaham a prijimam, jen nevim zda jsem schopen do pul treti stihnout koupacku a dostat se zpet k informacim. No jak se dalo cekat, tak nestiham, dve hodinky na plazi (za 3 YTL) ubehnou jako voda a dolmus nazpet ja sakra pomaly. A aby toho nebylo malo, tak se mi ponekud roznemohl batoh, jinymi slovy zip odkracel do vecnych lovist, coz neni uplne idealni, pokud pomyslim, ze se nechazim skoro u Syrie a tohle je muj jediny batoh. Aspon, ze k te veskere smule jsem se od mistnich nactiletych slecen dozvedel, ze jsem handsome, takze se skoro zacinam cervenat.
Promarnena sance svezt se s Deanem me docela mrzi, mohl jsem usetrit a jeste se leccos dozvedet. Takhle si davam dalsi kilasek meste k mistu zvanemu ‘Pac’, odkud jezdi minibusy do vsech moznych smeru a tedy i do Antakye. Cena 3,5 YTL, hodinka jizdy ovsem ne ledajake. Cesta se vine pres hory, same stoupani a klesani a do toho vseho plno pomalych kamionu. Predjizdime kde se da, kdy se da, kudy se da, plnou caru nikdo neresi, ridic kolikrat nema sanci videt za zatacku, ale kali to co to jde....proste jsem mu veril
V Antakyi probiha klasicka poprijezdova akce: hledani hotelu. Hotely zminene v mem guidebooku, ktery je stary sest let, uz budto davno neexistuji nebo se komplet zmenily, ovsem rozhodne k levnejsimu. Nazdarbuh tedy hledam, az se dostavam nazpet k otogaru, kde je konecne povicero tech levnych. Z puvodnich 10 na 7 lir, sice se tu asi 100 let neuklizelo, ale hlavne, ze mam kde spat.
Antakye je brano za jedno z mest, kde uz je silne citit arabsky vliv. Pravda bazar, uzke ulicky a takovy ten typicky arabsky smell a bordel tomu napovidaji, ovsem jinak na me zatim Antakye dela dojem moderniho mesta, odkud vyjizdeji autobusy do Syrie.
27.05.2006 sobota – den treti
Spat se neda, jednak je vedro a take hluk z ulice tomu take moc neprida. Vstavam tedy se slepicema a razim ven. Antakya se teprve probouzi, lide otviraji obchody, nekde se uklizi, jinde jeste spi. Nejprve mam namireno k Sen Pier Kilisesi (jen vubec z prvnich kostelu sveho druhu), ktery neni moc daleko, ovsem otvira se az v 8:30. Vyuzivam tedy casu a splham na okolni skaliska za jednak peknym vyhledem na celou Hatay a take je zde do skaly vytesany relief, zobrazujici Charona, coz je dle mytologie prevoznik po rece Styx, ktery prevazel zemrele k brane do podsveti. No je potreba si to cele trochu domyslet, hlavne tvar je uz dost necitelna. Kolem osme prichazi vratny, pousti me o neco drive, bohuzel cena je 5 YTL. Zkousim fintu s paragrafem A.03, dle ktereho by meli byt zahranicni studenti vstup zdarma. Strazny se neda, pry je to jen pro skupiny, i kdyz nikde neni receno jak velka ta skupina ma byt. Za tech 5 YTL to myslim nakonec nestalo, ale kdyz uz jsem tam byl, tak jsem pet lir obetoval.
Dalsim cilem je jeskyne Habbibi Neccar(poustevnik a vestec nasilne usmrceny krestany), ale misto jeskyne nachazim tak leda slusny vyhled na Hatay a to je vse. Kde je jeskyne schovana to nevim, co vim, ze jsem si dal slusny vyslapek do kopce na Hatay. Cestou zpet jdu skrz bazar, kde kupuji bagl, ktery jak se brzy ukaze vubec za nic nestoji, prezky prokluzuji, takze z blata do louze, moje bagl story pokracuje. Aspon, ze po nakupu jsem odmenen cajem, vsak bodejt by ne, kdyz realna cena je urcite nekde uplne jinde.
Opet na autobusak a stejne jako vcera se zkousim zeptat na autobusove spolecnosti mirici do Urfy, opet stejna odpoved, ze tam jede jen jedna spolecnost, ovsem casy odjezdu jsou pro zmenu naprosto jine, nez ty co mi byly sdeleny vcera. V kazdem pripade se da zajiste jet minibusem do Gaziantepu a odtud busem do Urfy. Jeden bus jede za 20 minut(v 11h), rozhoduji se necekane rychle, behem chvile se balim a vyrazim se spolecnosti Öz Diyarbakir do 6h cestu do Urfy. Cesta nakonec trva slusnych sedm hodin, vcetne kurpaury, teplomer ukazuje ve 4 odpoledne 35 stupnu, mam se na co tesit.
V ªanliufe na otogaru se nejprve ponekud zmatene motam snazic se prijit na to, kde jsou jake svetove strany, az me doslova vnuti do minibusu, ktery me dovezl az do centra. Dalsi chaos nastava zde, pac mapa v RG docela nesouhlasi s realitou. Nejdrive zkousim hotel Doğu, odkud me otraveny recepcni odpalkuje s cenou 15 YTL, zkousim blizky hotel Çumhuriyet, kde mi nabizeji pokoj s TV a klimou za 10 lir. Jako obvykle to slo mozna i vice usmlouvat, ale ja jsem rad, ze neco mam. Vyrazim na kratkou obhlidku mesta a nejake to jidlo a lide se z Urfy se mi predstavuji: nejdrive student, ktery si chce procvicit svou english, ze ktereho se pozdeji vyklube student mediciny na stejne universite jako ja (Uludağ). Dale skupina skolaku, ktera v ramci podpory skoly prodava jidlo (vinne listy plnene bulgurem a ryzi), u jejichz stanku kecam s panem ucitelem, decka se me jako velke aktrakce ptaji na vse mozne a nakonec jeste davam jeste buchtu za dalsi pul liry. Samozrejme spolecne foto nesmi chybet. :)
Z bazaru se konecne dostavam k mesitam a slavnym jezerum, ktere jsou plne kapru. Zase ten zmamy pocit ohromeni, mrazeni v zadech a jemna husi kuze, takovy dusevni orgasmus, uzasny pocit, ze to clovek mohl spatrit a zazit.
Posleze jem odchycen mistni drobotinou (pecivo apod. tu prodavaji decka uz tak kolem deseti let) u ktere kupuji buchtu a cajik. Buchta stala pouhych 25 kuruº, ocekaval bych cenu vyssi, ale kluci me neodrbali, coz je dobre znameni.
Kolem osme zacina koncert v ramci jezernich slavnosti, na programu je jak jinak tradicni hudba, ktera trochu pripomina arabesky. Je to bohuzel docela kratke, tak pul hodinka, po ktere nasleduje neco jako turecke autorske cteni. Na podiu se vystrida plno autoru, kteri tu s mensim, tu s vetsim uspechem predcitaji patrne nejake basne nebo pribehy s nabozenskou tematikou. Skoro odchazim, kdyz me odchytava Adran, profesi patrne pruvodce(umi dobre anglicky), ktery mi sam od sebe zacne vykladat plno zajimavych veci o Urfe a obstarava info brozurku a CD o Urfe. Na jeho popud si dokonce potresu rukou a prohodim par zdvorilostnich frazi s panem starostou a dalsimi hlavouny. Aby toho nebylo malo, tak se k nam behem hovoru pripojil ukecany policista Sezai, ktery umi necekane skvele anglicky. Aby ne, vystudoval ekonomiii, chce pracovat u Spojenych narodu. Nasledne spolu kecame v parku snad dve hodiny, az skoro chraptim. Stridame temata jako na bezicim pasu, je to opravdu velmi prijemne, az na konec, kdy se mi trochu nuti jako pruvodce do Harranu za 30 YTL. Tak radeji koncim hovor a jdu na hotel. Prijemny vecer, krasne pocasko a uzasni lide!
28.05.2006 nedele – den ctvrty
Dnesni den je ‘Urfa day’, docela se tesim jak si celou Urfu pekne uziju, pocasi bude tradicne horke, takze honem vyrazit. Po snidani(tradicne kolace a cajik) se vydavam k mistni Ulu Camii, prastare mesite(12 st.) postavene dle predlohy Velke mesity v Aleppu. Je bohuzel zavreno, tak menim smer do ulicek stare Urfy. Uzke ulicky, mili lide, arabska atmosfera. Chodim jen tak nazdarbuh, sem tam cajik, az se dostavam k ceduli oznacujici place of prophet Eyyüb(Job). Neni to daleko, ale nez tam dojdu, tak to zabere casu. Duvod? Mistni lide! Caje ani nestacim pocitat, vsichni na me mavaji a ja porad dokola odpovidam na dve otazky, ktere ovlada kazdy: What’s your name? Where are you from?. Opravar kol na me zamaval, usadil na stokrdle a nabidl caj. Seslo dalsi kupa lidi kolem, vsichni koukaji, ja takm sedim na bobku a gestikulujeme nebo mlcime. Anglicky samozrejme nikdo neumi. Po caji nasleduje sirup a dalsi caj, potom ultraostry kebab a zase sirup. Akorat ta jazykova bariera, ach joL.
Nebo jiny priklad, ptam se nahodne, kde je tuvalet(zachod), pan me bere k sobe domu, usadi (nejdrive ten zachod…) a zase cajiky. Vyslo najevo, ze je to ucitel koranu, nastesti umi trochu anglicky (jinak ovlada turectinu, kurdstinu a arabstinu…), takze si i trochu povykladame. Po nekolika hodinach se precejenom dostavam k svatemu mistu proroka Joba. Je zde plno lidi, velka mesita a postranni vchod do male jeskyne, ktera plati za posvatnou. Vse vyfotim, mrknu do posvatne jeskyne, kde je vzduch jak pradelne a mizim, nejak si tu pripadam az moc divne a exoticky. Cestou zpet me oslovuje Halil, ze by si rad procvicil english a ze pujde mnou. Dobra, i kdyz zprvu se mi to moc nezda, pac takovych otrapu uz tu bylo, ale je v pohode. Sice se tim ochuzuji o pozvani na cajik, ale zase se neztracim a mam to i s vykladem. Obloukem se dostavame az k Gölbasi, coz je park, mesity a jiz zminene nadrze plne posvatnych kapru. Je tu plno — sami piknikari. Nikomu nevadi, ze se tu tisni jak sardinky, dulezite je, ze je piknik. Cele spolecenestvi kolem jezer je velmi zajimave promichano: mistni, turecti turiste a poutnici, kurdove v tradicnich habitech (specialni xxxl kalhoty) a kurdske zeny v typickych blankytne modrych satcich, Irancane a krasne Iranky, Syrane a dalsi predevsim Arabove vcetne velmi ojedinelych zahranicnich turistu. Nasleduje odpocinovy caji v Gümrük Hanu a navsteva Ibrahim Halilullah Dergahi neboli Abrahamovy jeskyne, kde se dle legendy narodil prorok Abraham a stravil zde cast sveho zivota. Nad tim vsim se vypina urfska Kale(2 YTL, mistni neplati), odkud je famozni vyhled na jezirka a prilehle mesity. Ze vseho zbyly jenom ruiny, krome nekolik korintskych sloupu ze 3st.
Nakonec jeste prijimam pozvani Halila na zmrzku a kebab. Docela unaven se loucim s Halilem a mirim na hotel, odkud se po kratke pauze vydavam zpet do mesta. Jednak za skolaky, kterym jsem slibil jeste jednu navstevu, ale hlavne chci dneska navecer poradne vyfotit kapri jezero. Kapru jsou zde snad tisice, kolem korzuji a vse vypada v nadchazejicim veceru, tak exoticky a prijemne. Krasne se to foti.Kdyz uz si rikam, ze bych sel na hotel, tak me opet odchytava Sezai a zase cajiky a kecame a kecame. Ukecanej je hrozne, stridame vsechna mozna temata, vcetne islamu, no hlavne, ze umi english a mam si s kym povykladat. Na net a spat…
29.05.2006 pondeli – den paty
Haliluv bracha asi trochu zarlil na sveho starsiho bratra, a tak, ze i Haci musi se mnou videt. V devet cekam pred hotel, bagl uschovany na recepci a s Hacim jdem do kseftu (s walkmany) jejich tatika. Dame caj, pokecame (Haci nic prakticky nerozumi) a dokonce jsem posleze odvezen na otogar. Mam stisko, dolmus do Harranu(3 YTL) prave vyjizdi. Klasicky nabirame po ceste plno lidi a za necelou hodinu po ceste podel zavlazovacich kanalu jsme v vyprahlem a rozpalenem Harranu. Mistni samozvani pruvodci se mi snazi vnutit sve sluzby, s diky odmitam a nasledne jsem od nich pozvan na caj.
Jak uz to tak byva, kdy je prislib vedra a ja mam moznost jet na vylet rano, tak zakonite vzdy vyberu poledni vyhen. Slunce pece jako silene, teplota se da tezko odhadovat, je tu pustina a vzduch se ani nehne. Prochazim si dedinu, nikde nikdo, az jsem prekvapen, minimalne jsem ocekaval ony ‘proslule’ harranske deti. Fotim, prolezama kazdy kout a snazim se vyuzit kazdeho stinu a jako, ze je ho zde sakra malo. Po asi trech hodinach, nekolika litrech vody a potu nasedam na zpatecni dolmus(mely by jet zhruba kazdou ctvrt hodinu) do Urfy. Chvilema si pripadam dost upecene, ale nastesti je to jen chvilkove a zadny upal se nekona. V Urfe jeste na skok za Halilem na caj, potom pro veci na hotel a honem na otogar stihnout nejaky rozumny spoj do Mardinu. Bus ma jet za cca ctvrt hodiny, ale jako vsechno i tohle je v Turecku relativni. Cekam na onen "za ctvrt hodiny" bus asi jeste hodinu a nakonec se jedna stejne jenom o minibus. Vubec se mi zda, ze do Mardinu toho jezdi docela pomalu nebo jezdi busy z jineho otogaru?
Spatna silnice, pomala jizda a nakonec ani do toho Mardinu jsem nedorazil. Byl jsem zcela neocekavane vyklopen v Kiziltepe, kde me presunuli na dolmus do konecne uz ciloveho Mardinu. Cela 4h jizda je krom faktu, ze silnice neni moc kvalitni a zajimava jeste necim jinym – praktickou absenci osobnich aut, povetsinou lze potkat pouze kamiony s naftou nebo autobusy.
V Mardinu jsem v osm a jeste uplne nekde jinde nez jsem cekal, coz znamena, ze vubec nevim kde jsem. Nestesti ridic dolmuse pochopil situaci a pomohl mi najit spravny citybus do centra k hotelu Bayraktar. Cestou sprechtime nemecky, ovsem onen vychvalovany hotel je zavreny. A rozhodne neni zavreny jeden mesic, ani jeden rok, pac o zavrenem Bayraktaru jsem cetl uz v cestopise z roku 2003. To ovsem nevadi Turkum, kteri mi zmineny hotel tak vychvalovali.
Ne uplne idealni situace, pac dalsi a jediny otevreny a levny hotel je Baºak, ktery je ovsem nechvalne proslusly svym zneuzivanim teto pozice. A taky, ze ano, uhrovity mladenec trva na 15 YTL a hned mi oznamuje, ze tohle je jediny levny hotel v okoli. Nakonec po porade asi s otcem snizuje cenu na 13 YTL, ale i tak: drahe a chyse dost hrozna. To ani tak nemluvim o minicimre, jako o zachodech a sprse. I za polovicni cenu by se mi to zdalo hodne. Naladu unterhund si spravuji vynikajim a levnym lahmaçunem (0.75 YTL) a ayranem(0.4 YTL). Nasleduje vecerni klasika: na net a spat.
30.05.2006 utery – den sesty
Minicimra mi nejak neslouzi k dobremu spanku, takze se opet probouzim kolem seste. Aspon mam tedy brzo sbaleno, bagl nechavam na recepci a vyrazim do mesta na svoji klasickou snidani.
Tu snad neni klasicke pekarstvi s cajikem! Jeste, ze existuj ten simit.
Nikdo mi neni schopen rict kudy se jde nebo jede k Safranovemu klasteru (Deyr-az-Zaferan) a ve meste se mi nedari nic najit. Nalada nicmoc. Kaslu tedy na mesto, kupuji zasobu vody a s pevnym odhodlanim, ze klaster najdu stuj co stuj se vydavam v podstate naslepo smer Nusaybin. Misto smerovek se ptam se lidi, a kupodivu jdu dobre. Ani se tech sest kilometru nezdalo, ale dalo to zabrat, zvlastne poslednich par km po silnici po prudkym sluncem bylo docela narocnych. Samotny klaster vypada z dalky impozantne, z blizka take, i kdyz...masovy turismus i sem prispechal v plne sile. Certsve postavena nova budova, obcertveni, prodejna suvenyru apod. Proste vse pripraveno na prijezdy organizovanych zajezdu.
Uvnitr budovy mi neni povoleno nikam jit samotnemu, az se nakonec pridavam k anglicky mluvici skupine., tak akorat vcas abych stihl cast vykladu a zaverecny cajik. Vlastne to bylo na popud slecny, ktera se mi omlouvala, ze kdyz me mijeli, tak me nevzali autem, a ze se mam k nim ted pridat. Ze tohoto paru se vyklubal Francouz Loran s prekrasnou pritelkyni s Tadzikistanu. Dobre, jednak ze jsem si mohl povykladat a jeste lepsi, ze mi nabidli svezeni zpet do Mardinu. Ve meste jsem drive nez jsem cekal, tudiz mam vice casu na zkoumani uzkych ulicek a vselijakych zakouti stareho Mardinu. Takovehle toulky mi vzdycky spravi naladu, zde se citim jako ryba ve vode, jen tak chodit a koukat. Nakonec prichazi zase i nejake ty cajiky, nasledne bazar, polevka v lokante a na zaver vyborne tresne.
V Mardinu me po prohlidce mesta uz nikdo a nic nedrzi, jdu tedy pro bagl do hotelu a na dolmus do Midyatu, jehoz stanoviste se nachazi na krizovatce Midyat/Nusaybin. Ani ne hodinka a 5 YTL, no nejak se podrazilo. V Midyatu mam dumaci pauzu, zda zustat na jednu noc a potom druhy den dopoledne do Hasakeyfu nebo rovnou do Hasankeyfu. Vsazim vse na kartu Hasankeyf. Dolmus stoji 4 YTL a jede se sotva pul hodinky. Bud predrazene a nebo me klasicky obrali.
Hasankeyf je z dalky super, ovsem zblizka nic moc uvitani. V Ögretmen Evi(ubytovna pro ucitele) je plno a samorejme pravdomluvny Honzik vyklopil, ze je jen student a ne ucitel. Proste jsem blb!:)
Druha moznost motel Hasankeyf a opet stary znamy typ "uhrovity mladik" s cenou 15 YTL a nechce smlouvat. Na dve noci za 15 lir nemam, tak znacne rozcilen odchazim. Borec slevuje na 12.5 lir, ale i tak je to hodne, krom toho nejsem si jist zda tu zustanu na dve noci. Jeste, ze moc neznal anglictinu a uz vubec ne cestinu, by si asi vyslechl svojeJ. Zkoumam tedy dalsi moznosti a ze jich moc neni. Je tu blizky camping, ktery sice nema zadne zarizeni pro spani, ale nastesti se me dari chlapika ukecat a tak za deset lir(mega predrazeno, ale co se da delat) mam spanek pod hvezdami mezi domacim zvirectvem, fikovniky a rajskymi jablky. Musim to brat jako, ze platim za pridanou hodnotu tohoto neobvykleho spani. Ted uz jen doufat, ze tu nebude moc komaru.
Na veceri klasicke dva lahmaçuny s bonusem v podobe talire plneho melounu. Ovsem to nejlepsi teprve prichazi, zapad Slunce nad Hasankeyfem. Uzasna hra svetel a barev. Proste videt zapad slunce nad Hasankeyfem a zemrit…
31.05.2006 streda – den sedmy
Takova noc po hvezdami zni sice docela lakave a zajimave, ale zase takova slast to neni. Od reky prichazi trochu necekane zima a chlad, kohouti skutecne kokrhaji s prvnim rannim rozbreskem, nasledovani zpevnym ptactvem, sem tam se prida nejaka ta kravka a uz vubec nemluvim o ruznem poletujicim hmyzu. Navrch slunce, ktere se opira jiz od casneho rana.
Puvodne jsem nemyslenu ranni koupacku v Tigridu a nejake to foceni, ale lenost a nevyspalost udelaly sve a z ranni je dopoledni. Zadna specialni plaz ci misto na koupani zde neni, tudiz musim vyhledat neco sam, coz neni jen tak, pac na vetsine schudnych mist se povaluji budto ovce nebo kravky. Musim tedy na druhy breh, bohuzel zde je zase ponekud silnejsi proud, takze moje koupani se podoba spice jakesi ritualni koupeli.
Vedro se meni v mega vedro, coz je pro me jako obvykle signal k nejake akci, prece nebudu odpocivat nekde ve stinu. Takze honem na prohlidku mistni Kale(2 YTL) a okoli. Spotreba 1 litr vody za hodinu, des a bes i na moje pomery, predpoved byla na zhruba 39 stupnu, v realu bude pres ctyricet. Uplne vysaty bez energie se vracim na "hotel", tedy do sve prirodni postelu a mam klasickou dumaci pauzu. Kazdopadne pevnost(kale) je super, je zde plno jeskyni a porozpadlych staveni, takze vse doporucuji prozkoumat zvlast peclive. Jelikoz nehodlam byt sesmahnut zaziva v pripade, timze bych se sel koupat, volim pro dnesek nahradni kombinaci, a to odjezd do Diyarbakiru. Mistnim busem za 1.5 YTL do Batmanu(podobnost s slavnym filmem naprosto zadna, jedna se o nudne naftarske mesto) a odtud za 5 YTL minibusem do D. Bakiru. Bus konci tradicne na otogaru nekde na predmesti, takze opet zmateny jako lesni vcela neveda kde jsem a kam mam jet, pac kdo me tusit kde vlastne jsem a ze Dark Kapi je to same jako Harput Kapisi, kam se chci dostat.
V okoli Harput Kapisi je docela znacna koncentrace hotelu, tudiz i standart je zde vyssi, mam hotel za 10 lir, ale v porovnani s napr. Mardinem nebyvaly komfort jako koupelnu, klimatizaci apod. Zase plati, ze byt ve vice lidech, tak je urco nizsi a dost mozna, i ja jsem to mohl i jednu nebo dve liry nizsi. Aspon, ze hned po sjednani pokoje dostavam kurdsky(jak jinak) cajik.
Jen co vyjdu z hotelu na obhlidku, tak me odchytava chlapik a zve do sve docela luxusni restaurace na cajik. Prijimam(mam dojem, ze caj jsem snad nikdy neodmitl), chlapik si hraje docela na svetaka, ale dojem na me moc nedela. Spise naopak. Je po osme hodne a stale pres tricet stupnu. Pokracuji v obhlidce mesta, ktera na me na prvni pohled pusobi tak nejak temne a smutne, ale mozna v tom je to kouzlo. Na net a spat…
01.06.2006 ctrtek – den osmy
Nevim cim to, ale opet nemuzu dospat, tak toho aspon vyuzivam a vyrazim do mesta nasat atmosferu probouzejici se kurdske metropole. Cajarny (kiraathanesi) maji jiz otevreno a prvni cajovi zavislaci tak jiz mohou nasavat svuj oblibeny lahodny mok. Nekdo specha do prace, jiny do mesity nebo otevira (ci spise pred sebou tlaci) svuj stanek nebo obchod, dalsi uklizeji odpadky nebo jenom tak koukaji. Par stovek metru za hradbami (Saray Kapisi) mizi asfalt ze silnice, pribyva odpadku a chudoba je tu prece jenom tak nejak vice videt. Ovsem je tu odtud krasny vyhled na udoli reky Tigris. Mesita je po ranu jeste prakticky liduprazdna, jako vetsina mesit v D. Bakiru je postavena z cerneho kamene se specifickym ctverhranym minaretem.
Nazpet do centra a na hradby, ktere svou velikosti a celistvosti na prvni pohled docela ohromi. Udajne jsou jako jedine stavby spolu s Velkou cinskou zdi viditelne z vesmiru. Ctvrt smerem k Mardin Kapisi take rozhodne neni z tech ukazkovych, ale je o to vice zajimavejsi. Zvlaste me zaujal domaci tovar jako tvaroh nebo syr. Ovsem nejzajimavejsi jsou kybliky s jogurtem. Mozna 10 litrovy kybl plny domaciho jogurtu, byt tu dyl, tak si urcite jeden koupim. Na hradby u Mardin Kapisi neni tezke vylezt, horsi je u Urfa Kapisi slezt. Dle RG to nema byt problem, ale co platilo pred sesti lety, nemusi jiz platit dnes, takze jsou vsechny vychody zamrizovany. Nastesti posleze nachazim jedny vylomene mrize a pres kupu odpadku mirim ven.
Na vlakaci, ktery je asi jeden km od hradeb neni dle ocekavani nic zajimaveho a to vcetne faktu, ze tu nejsou vypsany zadne casy odjezdu nebo prijezdu, tudiz soudim, ze Güney ekspres je asi jediny vlak, ktery tu projizdi. Cestou nazpet se zastavuji v hudebnim shopu a kupuji CD plne kurdske hudby v mp3. Puvodni cenu 3 liry nakonec sam pan prodavac snizil na dve, kdyz jsem se tedy nemel ke smlouvani...
Mesto samotne nicim extremne nevynika, spise je dobre pozorovat lidi, prostredi a atmosferu, ktera je prece jenom odlisna od jinych mest v Turecku. Je tu velka nezamestnanost, lide jsou chudsi a treba tu jezdi vyrazne mene osobnich aut a presto ma D.Bakir to co vetsine meste chybi – atmosferu.
Jdu se jeste podivam k Ulu Camii, kde me odchytava chlapik, klasicky nejdrive caj a posleze aby mi prodal neco co vlastne ani nechci – malou prirucni tasticku slevnenou z 20 na 6 lir. Byl jsem v situaci, kdy proste nelze neco nekoupit. V nakupovacim elanu jeste kupuji dalsi CD kurdske hudby a mirim na hotel.
Nektere myslenkove pochody nevysvetlim: misto abych zustal odpoledne a uzil s D. Bakiru a jel druhy den v klidu Güney ekspresem, tak se rozhoduji, ze pojedu do Malatye, kde chytnu Vangölu ekspres a tim padem bych mohl byt v Burse o den driv. Lec Honzik mini a veci se meni. Nejdrive jsem sedl (nebo spise byl posazen) na spatny bus mestske dopravy a tak jel 2 km k otogaru asi hodinu, abych sice nasledne stihl na minutu bus, ktery ovsem na druhou stranu tesne pred Malatyi usporadal kourovou pauzu a ja tak vlak nestihl. A to uz ani nepocitam pulhodinove nakladani pytlu, kobercu a dalsi proviantu v nejake dedine nebo policejni kontrolu v horach.
Aby toho nebylo malo, tak me z busu i pres me protesty vysadily nekde na periferii (nadavam cesko anglicky jako spacek), takze nejdriv dojit do centra a pak zase najit hotel. Prvni byl zavreny, druhy vubec neslo najit a dalsi mi nabidl cimru za 20 YTL. Uz skoro uvazuji o predcasnem odjezdu, kdyz me odchytne mistni a pomuze mi najit levny hotel za 10 YTL. Dira je to docela hrozna, ale muzu si za to sam, nemel jsem kombinovat a vubec sem jezdit. Na net a spat.
02.06.2006 ctrtek – den osmy
Malatye rano je jako Bursa rano, proste nuda a nic co by cloveka mohlo zaujmout. Dalsim minusovym faktorem jest, ze nevim kam jit a co tu vlastne delat. Spoleham tedy na mistni informacni kancelar, ze se tu neco dozvim a poradi jak jet do Aslantepe a Eski Malatya. V pruvodni sest let starem pisou, ze je obtizne v rozlehle budove Villayet najit Informace, a ze je nutne se zeptat ochranky. Za sest let se prekvapive nic nezmenilo a porad je nutne se zeptat ochranky. Kazdy se pta zda jedu na Nemrut a ja odpovidam negativne a snad poprve me to zacina stvat. Stanoviste busu do zminenych oblasti je na vnejsim okruhu, tradicne nejdriv drahnou dobu stepuji na spatnem miste az mi dojde trpelivost a zase ptam a jsem za toho blbeho turistu.
Kdyz je neco eski, tedy stare, tak cekam neco specialniho a misto toho prijizdim do docela normalni vesnice. Hmmmm....nastesti je tu mistni mladez, ktera se hnedle ujima neplacenych pruvodcovskych sluzeb a ukazuje mi mistni Kervansaray, stromy plne morusi a potom, ze penize...Para yok! a je pokoj! uz v tom snad i umim chodit. Zustava maly klucina, ktery me zve k sobe domu na cajik. Zase ta jazykova bariera:( Nakonec spolecne obihame vse co je jen trochu stare a ja premyslim zda mu dat penize nebo neco koupit. Vitezi vychovna zmrzlina a hura nazpet do Malatye.
4 Eylul Mavi Tren jede pet minut pred treti, coz je akorat cas na supermarketove zasoby na cestu a posledni vychodnarsky cajik pri psani deniku na nadrazi. Tu me zase jednou vyhmatl ojedinely cizinec, postarsi svetacky Svycar se prijel podivat, jak se Malatya zmenila za poslednich dvacet let kdy tu byl naposledy. Umyslne jsem neplatil za toalety(stejne jako mistni) a typek si me nasel az v kavarne, a ze mam zaplatit...nekteri Turci jsou fakt neuveritelni.
14:55 z Malatye, druhy den rano v sedm, se zpodenim v osm v Ankare. Zde o minutu nestiham levnejsi ekspres do Eskisehiru, kde jsem ve finale nekdy druhe. Tu zase bloudeni a chvilkove zmatene pobihani nez se vitezoslavne dopravim na otogar, kde jsem si vinou mistni bus company koupil spatny listek, abych nakonec jel privilegovanou company Kamil Koc...
A Bursa a nakonec i ten kampus...
.: poslal Hondza 4.06.2006, 18:10:00
Komentáøe
Pøidání komentáøe...
