.: Istabul, Cappadocia - den treti(2.5.2006)
DeníkPrvni nase uterni kroky vedou do pristavu Yenikapi odkud by nam mela jet zitra lod do Bursy. Potesene zjistujeme, ze je to jen asi 15 minut od naseho hotelu. Tahle ctvrt je vubec zajimava, da se rici, ze je zde bulhrsko-iransky mix. Kdekdo nas oslovuje po bulharsku, plno napisu je v azbuce nebo naopak lze najit plno hotelu a cestovnich kancelari, ktere jsou vyhradne zamerene na iranskou klientelu. Aspon uz vim, az pojedu do sveho vysneneho Iranu kam jit pro listky.
Z pristavu jdeme nazpet podel Atatürk bulvaru smer Valentuv akvadukt. Pocasi nam opet moc nepreje, zatazeno, zima a vetrno. Odtud k Fatih Camii, kde se nam to libi vice nez v onech turistickych mesitach. Je zde klidek, zadne zabrany uvnitr mesity kam turista smi a nesmi. I prilehly hrbitov a hrobky jsou vyborne, atmosfera je zde vice muslimska a tim padem, lze spatrit povetsinou pouze zahalene zeny. Pokracujem do takoveho trochu jineho Istanbulu, do ctvrti Zeyrek, drevene a stare a polorozpadle baraky, bohuzel zavrena Zeyrek Camii a velmi pekny vyhled na Sultanahmet, Galatsky most a Suleymaniye Camii. Po trose bloudeni nasleduje zminena Suleymanova mesita, ktera jako by z oka vypadla mesite Fatih. Hlad vola a rizek nepocka. No neni nad ceskou stravu :).
Mame to dneska nabyte, takze se presunujeme do Grand Bazaaru, ktery me uz nejak nudi. Napoprve dobre, na cloveka zapusobi to mnozstvi obchodu a vseobecny ruch, ovsem pozdej je to spise nuda, vse je predrazene, porad nekdo "otravuje" a ja zacinam byt na to "Hello (my friend), how are you" apod. ponekud alergicky. Tim si u me prodavaci ve valne pripade zaviraji cestu, volim spise jine druhy obchodniku a uz mam overeno, ze tam kde prodavac umi anglicky, tak je moznost okradeni, osizeni nebo chcete-li predrazeni vyrazne vyssi nez jinde.
Hlad opet vola, toz hura k galatskemu mostu a mistni specialitu Balik ekmek (2 YTL), coz neni nic jineho nez rybka v ekmeku s troskou salatu. Kdyz jsem tu byl pred bezmala tremi lety, tak se rybka v ekmeku prodavala pouze neoficialne z lodi, ktere zde kotvily. Bylo to docela autenticke a uz tehdy velmi oblibene, i kdyz pravda zadna velka hygiena. Asi si toho vsiml nekdo mocny a chytry, tyhle rybare zakazal a vse dostalo oficialni nalepku. Je to skoda, i ted je rybka vyborna, ale tehdy to bylo takove opravdovejsi. Pres most se dostavame na druhou stranu zatoky Zlaty roh, kde nejdrive zkoumame mistni ulicky, abysme se posleze vydali k Galatske vezi. Opet klasicky pripad dvoji metru, pro turistky je vstupne 10 YTL (napsano cislicemi) a pro mistni je vstupne 5 YTL, ovsem to je napsano v turectine ( yerli bes ytl). To znamena jedine, sem me nikdy nikdo nedostane, jednak je to mega predrazene a tenhle oficialni dvoji metr se mi velmi protivy.
Po Champ Elysee Istanbulu, Istiklâl caddesi jdem na Taksimovo namesti, kde neni zhola nic, jen velky provoz a pekelna kosa. Aby tato cesta neprisla uplne vnivec, zkousime jeste smer palac Dolmabahce, ktery je coby kamenem dohodil od fotbaloveho stadionu (Inönü stadium) Besiktase. Uz ani jeden moc nestihame, nozky uz neposlouchaji, tak nasedame na tramvaj a pekne v teple jedeme na hotel az k Laleli Camii.
.: poslal Hondza 3.05.2006, 9:24:00
Komentáře
Přidání komentáře...
