.: Multikulturni dialog
DeníkUlu Camii, mistni nejvznesenejsi, nejvetsi a nejkrasnejsi mesita. Po celodennim vyletovani idealni mistecko pro relaxaci a vyklidneni mysli i duse.
Je tu ponekud plneji, nastesti mesita je opravdu uctyhodnych rozmeru, takze se to i docela ztrati. Jsem zde jako obcan, student, nemuslim a stejne mam dojem, ze budim vic pozornosti nez je potreba. Kazdy se podiva, nekdo vice nekdo mene, ale clovek ty oci citi. Koukam na turistku bez satku a v kratkych kalhotech, potom se ani nedivim, ze jsou ti muslimove nekdy nastvani. Na me se prozmenu upiraji pohledy jakychsi skolaku a skolacek, uz jsem zvykly, snazim se byt mily, usmivam se a mavnu na ne. Vstricny postoj patrne doda odvahy nejodvaznejsi z cele divci skupiny, ktera se me s typickym chichotanim pribehla zeptat " What is your name?", aby nasledke odbehla povedet onu novinku svym spoluzakum. Dalsi posel se takze "Where are you from?", odpovidam jak jinak nez v turectine, holcina se pousmeje a hnedle bezi pryc. Houf nasledovniku patrne vycerpal sve jazykove moznosti, tak vyhledava pana ucitele, ktery mi v roli jakeho emisara predstavuje (obstojnou anglictinou) svoji tridu a pta se zda by mi nevadilo, kdyby mi deti polozily nejake otazky a ze by to vsechno natocil na kameru. No ne, ze bych nebyl potesen, zajem je evidetne uprimny, tak proc ne. Honzik a asi dvacitka skolaku z Balikesiru. Meeting trva asi pet minut, stridave se ptam ja, stridave decka nebo pan ucitel. Je to fine, snazim se byt mily, sem tam odpovedet v turectine (velmi kvitovano), prece jenom pokud jsem jeden z prvnich anglicky mluvicich osob, ktere decka potkali, tak at si nemysli neco spatneho. Loucime se a ja nejak zapominam na spolecne foto, cehoz docela lituji. Kazdadne jejich anglictina je lepsi nez vetsiny tureckych spoluobcanu, jsou otevrene, neboji se, nejsou zatizeny tolik vsemoznymi tradice a moralkou.
.: poslal Hondza 11.04.2006, 14:34:00
Komentáře
Přidání komentáře...
