.: Zatmeni (2.cast - Konya,Sille,Karaman)
DeníkVylet do mesta Konya, ktere lezelo v pasmu totality pri zatmeni dne 29.03.2006. Objevovani Konyi, cestovani po okoli, navsteva vesnice Sille a mesta Karaman.
30.03.2006 — malem bych si to ani neuvedomil, ale dneska mam narozeniny. Leccos mi chybi, ale jsem 2.5 tis. km od domova a je mi fine.
Vstavame casne, nebot mame v umyslu navstivit vesnicku Gökyurt, ktera ma mela byt nejenom velmi zajimava a turisty nedotcena, ale take by zde mely byt skalni domy jako v Cappadocii. Lec spojeni tam je dost zalostne, da se rici, ze vubec neexistuje, takze zkousime vyjet z mesta a stopovat. Ve ctyrech lidech neni tato cinnost mocka produktivni, tak to po 15 minutach balime a jdeme se aspon projit po okoli. A delame dobre. Krom dosti neobvykle krajiny, ktere pripomina vyprahlou step stoji za pozornost predevsim stromy mandlovniku se zralymi mandlemi nebo zelvy, ktere jen tak potkavame a malem o nektere i zakopneme. Pokladam zaklad poradnemu spaleni a to je tak kolem dvaceti stupnu. Holky rikaji, ze mam nejak divne cerveny krk, ja si to nemyslim, ale jako obvykle maji pravduJ. Jedem nazpet do centra, odkud vcelku bez problemu chytame bus do vesnice Sille. Tady je to proste bozi! Nemuzu si pomoct, uz samotna pororozpadla vesnice je uzasna, ale ta krajina kolem, to se musi videt. Chodime po okoli, nachazime male jezero a cestou zpet i horskou bystrinu(potucek) jako vystrizenou z pohadky v jejiz ledove vode se osvezujeme(nekolik vterin sotva po kotniky). Cestou zpet holky religionistky navstevuji (a ja s nimi) zchatraly byzantsky kostel sv. Heleny, ktery drive slouzil jako mesita a nyni uz jen ztezka odolava neuprosnemu zubu casu. Ve vesnici budime nalezitou pozozrnost a davame, dost mozna poprve v letosni sezone, vydelat na nekolika cajich v mistni docela pekne restauraci. Po navratu a ubytovani se v novem hotelu za 12YTL(vyrazne lepsi, s TV a koupelnou) jdeme na veceri (vyborne pide), po ktere jsem skocil na prekvapeni, ktere na me bylo prichystano. Nic netusic jsem byl vlakan do cukrarny (coz zde neni nic tezkeho), kde jsem jako narozeninove prekvapeni dostal dort. Fakt me to hodne potesilo, takze jeste jednou moc a moc diky !! Po teto sladke bombe jdeme na kute a usiname spankem spravedlivym s nejen krkem spalenym...
31.03.2005 — Jak bylo po dva dny pekne, tak dneska je skarede, a to ze prsi. Na planu nemame nic zvlastniho, tak nam to snad ani tolik nevadi. Navstevujeme jeste nekolik mesit (vcetne jedne velmi nove a evidentne velmi draze postavene) a pred jednou uz stepujeme na vlakaci. Nejdriv kupujem listky do Karamanu za 3.75 YTL a nasledne i na cestu zpet z Karamanu do Eskisehiru za 13.5 YTL. Vlak je pravdepodobne uz plny, takze dostavame tzv. 2. tridu(Numarasiz), coz je to same jako prvni trida s tim rozdilem, ze clovek nema rezervaci na misto a je zde dovoleno kourit. Karaman je na prvni pohled ospala dira (mimochodem narodil se zde muj roommate), kde se nic moc nedeje, ale my se nenechame zvyklat a hodlame to poradne prozkoumat. To ovsem neni nic sloziteho, pac zde opravdu neni moc co k videni. Cas tedy delime mezi jidlo — caje(=nejenom ja pocituji zavislost na misnim cajiku), sladkosti(=silene sladkym pochoutkam jako baklava nebo kadeyif proste nelze odolat) a kebaby(=uzasne palivy tavuk döner s ayranem za 1YTL) a mistni zajimavosti — muzeum(=vstup 1YTL tak odpovidal deseti stravenym minutam), pevnost(=byla zavrena) a mesita matky samotneho Mevlany(= nezvykle plna zen, coz potesilo zejmena me, v Turecky pry utlacovane zeny, spolucestovatelky). Po tureckem zpusobu nikam nespechame a tech 6 hodin ubehne docela rychle. Vlak prijizdi presne(nechce se mi to verit, ale uz si zvykam), mista jsou, brzy rano jsme v Eskisehiru, odkud za 10YTL prejizdim nejnudnejsim usekem cele cesty nazpet do drahe a prilis evropske Bursy...
Fotky jsou k dispozici na adrese: http://hondza.rajce.net
.: poslal Hondza 2.04.2006, 15:49:00
Komentáře
Přidání komentáře...
